Another Fire - 1. kapitola

6. července 2013 v 20:00 | Eliza |  Another Fire

Another Fire

Sydney Johnsonová, patnáctiletá dívka z devátého kraje. Vylosovali ji, ale přitom to neměla být ona. Teď musí stanout v aréně před třiadvaceti nepřáteli, kteří se snaží připravit ji o život. Podaří se jí přežít?


Probudila jsem se brzy. Teprve se začínalo rozednívat. Začínal den, který bude pro dva lidi znamenat téměř jistou smrt. A jako každý rok jsem měla někdo hluboko uvnitř pocit, že letos to budu já. Soustředěně jsem se snažila na Hry nemyslet, dokud to nebude bezpodmínečně nutné. Ale sotva jsem sešla dolů do přízemí k rodičům, bylo mi jasné, že dnes opravdu nic předstírat nezvládnu.
Matka připravovala snídani, která bude dozajista více slaná než kdy jindy, jelikož při její přípravě ronila vodopády slz. Otec měl naproti tomu kamennou, nedotknutelnou tvář, ale sotva mě uviděl scházet ze schodů, po tváři se mu přeběhl neskutečně bolestný výraz. Byla jsem jejich vymodlené, jediné dítě.
Sotva jsem dosedla ke stolu, dostalo se mi znovu dvou bolestných pohledů a matka přede mě beze slova položila snídani. Kdybych nevěděla, co je za den, měla bych pocit, že mě za něco trestají.
Zbytek dne proběhl v krajní tichosti. Nemluvila jsem s rodiči a rodiče nemluvili se mnou. Přišlo mi to líto. Potřebovala jsem s nimi mluvit. Potřebovala jsem mluvit s kýmkoliv. Potřebovala jsem někomu sdělit, že nechci umřít, že nechci do arény, že chci zůstat tady, v devátém kraji u své rodiny a přátel. Ale komu jsem to měla povídat, když měli rodiče i moji přátelé daleko větší strach než já?
Za půl hodiny jsme se měli shromáždit na náměstí. Teď už i otec neúspěšně potlačoval slzy. Já jsem naopak získávala čím dál více kuráže, což jsem v této situaci považovala za naprosto šílené. Přísahala jsem sama sobě, že jestli to budu já, vyjdu na pódium se vztyčenou hlavou. A hlavně neomdlím.
Oblékla jsem si bílé, trochu rozevláté šaty těsně pod kolena. Bylo to nejkrásnější oblečení, které jsem měla, a když ho otec daroval mé matce, bylo prý příšerně drahé. A matka ho pak darovala mě. V mých čtrnácti letech už na mě nevysely, ale máma v nich bývala nádherná. Na hlavě jsem si vytvořila jednoduchý, ale vcelku hezký účes, skládající se z volně na záda spadajících blonďatých vlasů a jednoho nebo dvou copánků.
Vydali jsme se na náměstí. Rodiče šli za mnou a já stále čekala, že mi něco řeknou. Cokoliv. Klidně naprostou hloupost, ale nutně jsem chtěla slyšet jejich hlas. Ačkoliv jsem věděla, že podporovat a utěšovat mě opravdu nedokážou.
Jen co jsem se zapsala, vydala jsem se mezi ostatní dívky. Stoupla jsem si vedle své nejlepší kamarádky Melly, která se nekontrolovatelně třásla. Položila jsem jí ruku na rameno a ona mi ji bezděčně stiskla. Nepřežila bych, kdyby to musela být ona. Byla to drobná hnědovláska, která milovala, když mohla jen tak pobíhat po polích. Nezasloužila si nic zlého a už vůbec ne smrt. Radši já, než ona, pomyslela jsem si. V tu chvíli se na pódiu objevila Lawinia. Bezpochyby měla i nějaké příjmení, ale nikdo nám ho nikdy neřekl.
Lawinia si odkašlala a začala se svým typickým, každoročně se opakujícím, proslovem a tak jako vždy nám pustila speciální video dovezené z Kapitolu. Nikdo nikdy se na video ani na její slova doopravdy nesoustředil. Všichni se spíše drželi toho stébla vůle, které je stále drželo na nohou.
Že video skončilo, jsem si uvědomila až při Lawiniiných slovech "dámy první". Přepadla mě panika. Našla jsem očima své rodiče, kteří se kupodivu trochu sebrali. Otec podpíral matku a oba s napětím sledovali Lawiniu, jak šátrá ve skleněné kouli po jméně letošní splátkyně. Melly taktéž měla oči upřené na ni. Ale když Lawinia rozbalila lísteček a přečetla jméno, byl to někdo jiný, na koho se obrátily všechny pohledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thea Thea | Web | 7. července 2013 v 9:23 | Reagovat

Wow, wow , wow! Je to strašne napínavý koniec. Som zvedavá koho vylosujú xD.
Budem čakať na ďaľší diel :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama