Another Fire - 3. kapitola

7. července 2013 v 20:00 | Eliza |  Another Fire
Jméno bylo zvoláno, ale tím ještě nic nekončí...


Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Přece nemohla říct moje jméno.
Vzhlédla jsem k Lawinii na pódium. Upřeně na mě hleděla a něco říkala, ale já ji neslyšela. Jediné, co jsem slyšela opravdu dobře, byl hysterický pláč mé matky. Cítila jsem na sobě pohledy všech kolem. Melly mě objímala a pláčem mi promáčela látku na ramenou.
Vzpomněla jsem si na slib, co jsem si dala. Že neomdlím a vyjdu na pódium se vztyčenou hlavou. Naposledy jsem stiskla Melly ruku a vydala jsem se k Lawinii. Jakmile jsem vyšla z řady, mírotvorci mě sledovali ostřížím zrakem a doprovodili mě až ke krátkému schodišti, které vedlo k pódiu. Tak už na mě čekala Lawinia s napřaženou rukou, aby mi pomohla na horu. Bylo to od ní šlechetné, zvlášť když jí paruka na hlavě držela jen tak tak.
"Vidíte? To je správný duch her! Žádný pláč, žádný nelidský řev!" pochvalovala si mé vystupování Lawinia. Já z toho nadšená nebyla, ale byla jsem moc otupělá, než abych něco řekla, nebo udělala. Lawinii to ovšem bylo evidentně jedno, protože už se hnala k druhé kouli a než se stačili všichni vzpamatovat, bylo venku jménu druhého splátce z řad chlapců.
Chlapci v devátém kraji nebyli ničím výjimeční. Mně se žádný nelíbil a já jsem se žádnému taky nelíbila. Neříkám, že jsem ošklivá. Mám poměrně dlouhé, blonďaté vlasy, modré oči a na svůj věk jsem vysoká a štíhlá. Ale všichni tu v brzkém věku začínají pracovat na poli, takže kamarády si najdete hlavně mezi lidmi, kteří pracují s vámi. A jelikož kluci i holky pracují každý na jiných polích, pravdou zůstává, že jsem se s většinou neznala ani od vidění.
"Luke Raninghale!"
Trhla jsem sebou při zvuku jména mého soupeře. Nebo mého vraha. Tato skutečnost mi okamžitě proběhla hlavou při zjištění, kdo bude společně se mnou v aréně. A proběhla mnou znovu, když jsem ho doopravdy uviděla.
Nevypadal děsivě ani krvelačně. Bylo mu něco kolem sedmnácti let. Byl vysoký, černovlasý, dle mého názoru byl docela pohledný. Když šel s mírotvorci k pódiu, vypadal zděšeně. A rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by měl touhu mě připravit o život. Ale bála jsem se ho.
"Tak, do toho, podejte si ruce," řekla zpěvavým kapitolským přízvukem Lawinia a doslova nás k sobě dotlačila. Podali jsme si ruce a podívali se na sebe. Pak se ovšem Lawinia opět ujala slova a já Lukovi ruku překotně pustila.
"Nechť sedmdesátý druhý ročník Hunger Games započne!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thea Thea | Web | 8. července 2013 v 8:44 | Reagovat

Wow, teším sa až pôjdu do arény :D
Tento diel sa mi veľmi páčil.
Teším sa na ďaľší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama