Another Fire - 5. kapitola

9. července 2013 v 15:00 | Eliza |  Another Fire
Sydney se ocitá ve vlaku spolu s Lukem. Jak se zachová člověk bez jístého přísunu potravin, když je oblklopen luxusem?


Křišťálové lustry. Stříbrné svícny. A jídla a pití, že by to vystačilo pro celý kraj. Ohromeně jsem vešla do místnosti. Byla obložena modrým sametem a koberec byl o jen o něco světlejší barvy. Víc než polovinu jídel jsem nepoznávala.
"Je to tu nádherné, že?" švitořila Lawinia a nabídla si nějaké ovoce, které jsem v životě neviděla. Z domova jsem znala jen ovoce a zeleninu, které jsme uměli vypěstovat. Luke se protáhl kolem mě a usadil se do křesla. Následovala jsem ho, ale posadila jsem se co nejdál od něj. Vrhl po mě nicneříkajícím pohledem.
"Kdy dorazí náš instruktor?" otázal se Lawinie. Ta se napřímila od tácu s dezerty a přísně se na něj podívala.
"Až přijde, tak přijde. Marcus má i důležitější věci na práci, než tajtrlíkovat kolem vás." Opravdu mě začalo zajímat, co dělá instruktor Splátců z devátého kraje důležitějšího. Z přemítání o volnočasových aktivitách instruktorů mě vytrhl náš mentor osobně. Byl vysoké, svalnaté postavy. Nebylo mu určitě víc než třicet. Měl krátké, blonďaté vlasy a zelené oči. Šel z něj strach.
"Zdravím, Splátci." pronesl, a svalil se do křesla. Začal mě, i Luka doslova skenovat očima. Slyšela jsem, že lékaři mají takový přístroj, který dokáže člověka prohlédnout skrz naskrz. Náš mentor ho měl dozajista v očích.
"Pro začátek bych vám řekl asi tohle: Smiřte se s tím, že tak za týden, dva, budete pravděpodobně mrtví. A musíte taky vědět, že ve výsledku vám nemůžu nijak pomoci."
Tvářila jsem se, že mě to nezasáhlo a nezřetelně jsem pokývala hlavou. Je něco jiného, když to víte, a když vám to někdo oznámí jako holý fakt.
"Jmenuji se Marcus Switch, jsem vítěz padesátého sedmého ročníku Hunger Games. A..." Náš mentor se nadechl k pokračování, ale náhle se bezdůvodně pronikavě zahleděl na Luka. Díval se na něj notnou chvíli a pak pohledem střelil ke mně. Hned na to se zvednul a vypochodoval ze dveří. Všichni jsme hleděli jeho směrem, když se dveří opět vykoukla jeho hlava.
"Ráno probereme strategii, děcka, teď si musím dáchnout," oznámil nám s úsměvem a zmizel. Lawinia si potichu odfrkla a něco zamumlala. Po chvíli oždibování dezertů se taky vypařila. Zůstala jsem v jídelně jen já s Lukem. Až doposud se díval do země. Ale teď měl své ledové oči upřené na mě. Polkla jsem.
"Co je?" zeptala jsem se až příliš agresivním tónem.
Navzdory mému očekávání, že se na mě vrhne a rovnou mě zapíchne vidličkou se rozřechtal a naklonil hlavu na stranu.
"Zkouším co vydržíš," odpověděl prostě.
"Ale já na tvoje zkoušky nemám náladu," odsekla jsem.
"Zdáš se být milejší, než ve skutečnosti jsi."
"To ty taky."
"Těžko, jsem arogance sama."
Nadechla jsem se k odpovědi, ale Luke změnil téma.
"Marcus je dobrý mentor. Většina Splátců, které trénoval, umřela až někdy uprostřed her."
Hleděla jsem na něj. Nejdřív jsem se ho bála, pak mě štvala a teď bych s ním skoro soucítila.
"Asi máš pravdu. Možná to jeden z nás přežije," prohlásila jsem. Ani jsem pořádně nevěděla, co jsem řekla, dokud se na mě Luke nezadíval.
"Nepřežije ani jeden."
"Proč?" Nelíbilo se mi, kam tento rozhovor směřuje.
"Protože nás Lawinia oba zamorduje až zjistí, že jsme vyžrali jídelnu," řekl s šíleným úsměvem a vrhl se k hromadě koláčů.
Rozesmála jsem se na celé kolo.

-------------

A abyste měli zhruba představu o spátcích a mentorovi, tady máte obrázky, jak asi vypadají.

Sydney Johnsonová:



Luke Raninghale:

http://api.ning.com/files/umyuqjvLoWIRc8xGqNyfemqxrCJRsqeKqlkL1eW3uUEPfwZrzhVlPET7ll-zdLhLm7MJ0AJb8mMCY7eEOg-6xRLB5f%20AEVkAA/499322_1279937930733_full.jpg

Marcus Switch:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama