Another Fire - 8. kapitola

16. července 2013 v 12:07 | Eliza |  Another Fire
Je po přehlídce. Sydney z ní má smíšené dojmy a začíná si poprvé uvědomovat, o co v téhle mocenské hře jde. A také jí potká něco, co nikdo nečekal...


Dojeli jsem do další budovy. Kolem mě s Lukem se okamžitě seskupily naše přípravné týmy a naši vizážisti. Oba jsme byli s Lukem najednou strašně zdrchaní. Celá tahle paráda měla skončit smrtí dvaceti tří lidí. Začalo mi být zle naprosto ze všeho. Okole mě se ozývaly pochvalné a nadšené hlasy, ale já jim nerozuměla. A ani nechtěla rozumět. Vydali jsme se k výtahům. Ještě nikdy jsem nejela takovým výtahem, a proto jsem byla opravdu ráda, že jsem tak otupělá.
Když jsme vyjeli nahoru, Luke mě chytil za paži a držel v kabině.
"Hele, vím, že jsme spolu moc nemluvili tom, co bude. Asi jsme měli," pronesl naléhavě, "ale ti lidé tam venku nejsou naši přátele, Sydney. Ti lidé budou čekat na naši smrt! A vypraví se na piknik do arény, kde zemře dvacet tři dětí, a jedno z nich budeš ty nebo já, pokud ne oba."
Nechápala jsem, co mi chtěl říct. Věděla jsem, co jsou kapitolané zač a co dělají. Věděla jsem to. Jenom jsem o tom neuvažovala. Nemělo to smysl. Vždycky to tu tak bylo a vždycky bude a nikdo to nezmění. A rozhodně ne Luke nebo já.
Nit myšlenek mi přetrhl rozruch v našem bytě v devátém patře. Luke vykulil oči a rozběhl se za hlukem. Zřejmě slyšel něco jiného než já. Ale šla jsem tam taky.
Na zemi tam seděly přípravné týmy i vizážisti. Byla to divná situace. Byl tam hluk, pláč, ale já jen na celou scenérii tupě zírala. Protáhla jsem se kolem do nějakého pokoje s postelí a rozhodla se na dalších osm hodin o ničem nepřemýšlet.

Ráno mě probudilo bušení na dveře. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem. Ve tmě vypadal pokoj a moc jinak. Teď, když jsem měla možnost si ho pořádně prohlédnout byla jsem poměrně překvapená: světle zelené stěny, tmavý nábytek a spousta sklíček, třpytek a světel. V devátém kraji jsem doma nikdy neměli moc světla. Zvlášť večer nebo v zimě. Museli jsme si vystačit se svíčkami, protože elektřina běžně nefungovala. Paradoxně byla naprosto spolehlivá pouze v období Hunger Games.
Vyšla jsem z pokoje a okamžitě jsem věděla, že něco není v pořádku. Avoxové neustále zvedali hlavy a zase klopili oči. Kolem bylo ticho. Vypravila jsem se směrem k obýváku, nebo spíš kde jsem si myslela, že je obývák. A pak se mi vybavilo všechno ze včerejška. To divné posedávání na zemi, ten pláč a křik. Všechno se teď soustředilo k televizi. Jakmile mě uviděl Luke, rozběhl se ke mně a popadl mě za rameno.
"Syd, to bude dobrý. Je to rychlý a seženou ti jiného," konejšil mě.
Neměla jsem ponětí o čem to mluví a taky jsem mu to řekla. Překvapeně se na mě obrátil.
"Ty... ty to nevíš?" zeptal se.
"A co bych měla podle tebe vědět?" opáčila jsem a tušila, že cokoliv mi řekne, bude pro mě špatnou zprávou.
"Felicie... ona měla nějaké problémy s Kapitolem. Oni...," odmlčel se Luke a otřel si tvář, "oni vysílají její popravu."
Svět se zastavil, klopýtl a zase se roztočil dvojnásobnou rychlostí, jako by chtěl nabrat, co ztratil a já se odporoučela k zemi.
Hunger Games letos začínají pro devátý kraj opravdu brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 18. července 2013 v 16:38 | Reagovat

Ou :O Ta poprava mě dostala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama