Eye of the Wolf - Prolog

26. července 2013 v 17:59 | Eliza |  Eye of the Wolf
Callum Jones byl unesen a držen týdny pod zámkem. Když se šťastnou náhodou dokáže osvobodit, má jeden podstatný problém: kousanec od vlkodlaka.
Jen o fous unikne smrti z vlčích čelistí a tehdy se vrhá do života jako z těch nejhorších můr. Snaží se chránit město a zároveň sám sebe před tvory, kteří jsou vlastně jen o málo horší, než on sám. Přitom si přeje jen jediné: aby bylo všechno jako dřív.


Eye of the Wolf
Prolog
Dopadl jsem do blátivé louže.
Znaveně jsem pozvedl hlavu a přemýšlel, zda má smysl ještě utíkat. Stejně mě dožene. Vždycky mě dožene. Nemůžu mu utéct.
Přesto jsem však sebral veškeré síly a postavil se na nohy. Klátivě jsem se rozešel a zachytával se každého stromu, který mi nabízel svou pomoc. Ruce jsem měl plné třísek a byl jsem mokrý od nepřetržitého nočního deště. O mé krvácející rány se otíralo jehličí a já už neměl chuť ani křičet. Jen jsem tiše úpěl a z očí mi kapaly slzy bolesti, které se mísily s vytrvalým deštěm.
V dálce jsem zahlédl světlo. Více než tady. Civilizace byla na míle daleko, ale snad jsem se mohl dostat z toho ponurého lesa. Beztak jsem neviděl na krok.
Zkusil jsem do plic nabrat potřebný vzduch a rozklusal se. Okamžitě mě začala pálit unavená lýtka a má hlava bolela jako střep. Za mnou se ozvalo vytí. Už svolává své přívržence. Neuteču mu. Neuteču jim, to nedokážu.
Náhle se přede mnou uvolnil prostor a já upadl. Znovu. Rukama jsem přejel po mokré trávě a po čtyřech se odplížil dál. Dopadl jsem na břicho. Olízl jsem vlhkost z trávy, abych získal alespoň iluzi jakékoliv tekutiny. Prahnul jsem po vodě a v břiše mi kručelo. Nejedl jsem několik dní.
Vytí se blížilo a z druhé strany palouku, na kterém jsem se nacházel, byla slyšet vzdálená odpověď. Jsou tady. Budou jen sledovat, jak trpím, jak umírám? Nebo mě roztrhají za mou neposlušnost, když jim pán poručí?
Rána na mém boku obarvila trávu rudě. Znovu jsem si uvědomil bolest, vystřelující po celém těle ve vlnách, které se slily s hladem a žízní. Jed se mi šířil do těla pomalu a to bylo snad ještě horší. Nepotrhal mě dost. Nedával si záležet. Myslel, že mu nedokážu zdrhnout a nebude na tom záležet. Mýlil se.
A já teď zemřu. Nedokázal jsem přemýšlet, ale přesto se mi zdálo, že umřít bude poměrně snadné. Několik minut bolesti a pak už nic. Klid, ticho. Třeba se nade mnou Bůh slituje.
Stromy zaševelily. Se skučením jsem se převrátil na záda a obrátil pohled k obloze. Zklidnil jsem dech, jen mé údy se cukaly v agónii. Bylo to otravné.
Ucítil jsem pach mokré srsti a pak ho i v periferním vidění spatřil.
Nebyl o moc větší, než jsem si ho pamatoval, ale stejně ve mně nyní budit skrytou hrůzu i odpor. Jak si mohl myslet, že bych s ním zůstal? Nikdy bych se nesnížil k někomu, jako je on.
"Posluž si, kreténe. Jen do toho," zamumlal jsem a zavřel oči. Nechával jsem si omývat víčka, rány i duši deštěm.
Odpovědí mi bylo jen vrčení. Nepromluvil by, ani kdyby mohl.
Vytí jeho kamarádů se blížilo, stejně jako má smrt. Až přijdou, už ani nebudu. Těžko jsem mohl říct, jestli budou mít radost. Podrobili se mu, ale někteří z nich byli i mí přátelé, tak trochu. K žádnému jsem nechoval zášť, jen jsem jimi trochu pohrdal. Možná proto chcípnu a oni budou žít. Hrdost je vám na prd, když jste pod drnem. Nakonec, ať je to, jak chce, jde vždycky jenom o přežití.
Čekal jsem na první nebo poslední bolest za to, co jsem provedl. Smířil jsem se s brzkým odchodem a byl už i trochu nedočkavý.
A pak se karty otočily a vše se změnilo.
Přes louku k nám s hlasitým dusotem běžel vlk. Velký, ne-li obrovský. Kvapně jsem obrátil hlavu a doširoka otevřel oči. Je to jeho kumpán?
Zřejmě ne. Vypadal vyděšeně. Stáhl ocas mezi nohy a zamířil do lesa.
Cizí vlk se najednou objevil před ním, hlavu skloněnou a s varovným vrčením vykročil proti němu. A pak už na nic nečekal. Vyskočil a zanedlouho se ozvalo kňučení a trhání kůže a masa. Těsně vedle mé hlavy přistál jakýsi orgán, možná játra. Zvedl se mi žaludek a málem jsem se pozvracel.
Na louce už se objevili i další vlci. Chtěl jsem křičet, ať utíkají, ale nemohl jsem otevřít pusu, jinak by se dostaly ven mé žaludeční šťávy. Snad jsem jen zasípal, ale nebylo to k ničemu.
Pohled vlka se skutečně obrátil ke smečce. Ti těkali pohledem mezi svým mrtvým vůdcem, mnou a svým nynějším nepřítelem, ale nemohli se donutit utéct. Ne, oni to ani nemohli udělat. Kdybych mohl, zasmál bych se. Pitomí vlci.
Cizinec skočil po prvním z nich. Zavřel jsem oči a dělal, že nevnímám a neslyším nic z toho, co se odehrávalo jen pár metrů ode mne. Jillian, Cody… Jejich štěkot jsem znal. Křuplo několik kostí a pak se lesem i loukou rozhostilo tíživé ticho.
Se sebezapřením jsem oči znovu otevřel a spatřil nad sebou hlavu.
Lidskou hlavu, ozářenou měsíčním svitem.
"Kdo, kurva, seš?" zeptal jsem se tiše.
Dotyčný se zasmál. Z kapsy vytáhl cigaretu a zapálil si. Potáhl tabák a přímo na můj obličej vypustil oblak dýmu.
"Tvůj spasitel, pse. Vstávej."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 26. července 2013 v 23:24 | Reagovat

Jůů :D Díky - mám novou oblíbenou povídku :D Je super :3 Jen bych se chtěla zeptat na dvě věci. Kdy bude další kapča Another Fire? :D a ještě jedna otázečka... už jsem tě dlouho neviděla na HG, kde jsi? :D

2 Elizabeth Elizabeth | Web | 28. července 2013 v 17:05 | Reagovat

Tak tohle vypadá zajímavě. :) Už se těším na další kapitolu. :)

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 27. října 2013 v 20:58 | Reagovat

Tak tohle... :-D

4 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 27. října 2013 v 20:58 | Reagovat

Tak tohle... :-D

5 Ewiline Ewiline | Web | 29. června 2014 v 21:45 | Reagovat

Už jsem to jedno četla, ale i tak se moje vnímání textu od té doby podstatně zlepšilo a tak se mi to teď zdá mnohem barvitější :333
A taky mi to trochu připomíná TeenWolfa, ale toho moc ráda nemám, navíc jsem viděla jen první díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama