47. Hunger Games - Elyon Seahawk - 1. díl (Eliza)

3. srpna 2013 v 21:19 | Eliza |  47. Hunger Games
Konečně přicházím i se svou částí :D
Elyon a Trei byli ve stejných hrách. Oba prožívali dva různé příběhy, měli různou minulost a až do Hladových her se neznali.
Vrátíme se trochu zpátky. Jak celou Sklizeň a pobyt ve vlaku viděla Elyon? A co je ona vlastně zač?


S laxním výrazem ve tváři sledovala uvaděčku, jak vyvolává další a další jména.
Věděla, že se blíží na řadu čtvrtý kraj, ale přesto si radši hrála s lemem šatů. Nebála se arény, nebála se, že ji vyberou. Bylo jí osmnáct a papírků neměla o nic více, než bylo nutné i přes notně krušnou minulost.
Nějak ji při tom všem nezbyl čas.
V záchvěvu vzteku lem šatů pustila a soustředila svůj pohled na pódium.
"A splátkyní za čtvrtý kraj se stává…Elyon Seahawk!"
A vida…
Pročesala pohledem řady soukmenovců ze svého kraje. V tichosti jí vytvořili uličku a nikdo nevypadal, že by se chtěl nabídnout místo ní. Věděla proč. A i kdyby, stejně by to nepřijala. Není žádná chudinka. Klidně všechny, co tu jsou, rozpáře, je jí to jedno.
S potměšilým úsměvem na tváři se vydala k pódiu a vystoupala na něj. Když z výšky shlížela na všechny obyvatele kraje, pohledem zavadila o Caleba, svého adoptivního bratra a Cornelii. Nejlepší a tak nějak jedinou kamarádku. Ta se hroutila jejímu bratru do náruče, pohled upřený na Elyon, a po tvářích jí stékaly slzy. Caleb jen němě pokýval. Oba věděli, jaká Elyon je. Oba věděli, co umí.
Elyon na chvíli udržela pohled na kameře, snímající všechno dění a sebevědomě se usmála.
Uvaděčka ji nakonec poposunula k již vylosovaným splátcům a věnovala se chlapcům z jejího kraje. To už ignorovala. Nezajímalo ji to. Pohledem našla chlapce z prvního kraje, kterého snad jednou potkala v lese. Nepatrně na něj kývla a pak už jen hleděla do dálky, zda nespatří modravou hladinu moře, neuslyší vlny narážející na pobřeží nebo volání rybářů s úlovkem. Caleb, Corny a čtvrtý kraj. Jediné co skutečně může ve Hrách ztratit.
Ale v její tváři se nezračila jediná emoce, která by to dokazovala.

Po skončení Sklizně je všechny nahnali do vlaku.
Většina splátců obdivovala luxus a krásu, jí všechno přišlo nezajímavé.
Co nadělají povyku kolem jídla a křišťálových lustrů…
Vzala si jedno rudé jablko a plácla sebou do křesla u okna. Chvíli pozorovala, jak kolem míjí příroda, kraje, pole a louky, když si k ní přisedl nějaký kluk. Od pohledu nabouchanec a blond. Nebyl jí sympatický, ale to nebyl prakticky nikdo.
"Ahoj," pozdravil a mírně mu cukly koutky vzhůru.
Elyon jen kývla.
"Hele, poslyš, máš už nějaké spojence?" šel rovnou k věci a naklonil se k ní. Tato zbytečná blízkost pro ni byla nepříjemná a v hlavě se jí vybavilo víc, než jí bylo milé. Odtáhla se a mírně se zamračila.
Byl to profík. Věděla to, a i když byla možná trochu…jiná, nebyla blbá. Nemůže poslat do háje někoho jako je on, aniž by jí to vrátil i s úroky. Splátci jako byl tenhle nebylo radno podceňovat.
Už se chtěla usmát a souhlasit, když kolem prošel Nico di Diavolo, chlapec z jedničky, kterého poznávala. Zastavila se na něm pohledem a už věděla, co řekne.
"Promiň, ale ve spojenectví už jsem. Je mi to fakt líto," pokusila se zahrát, ale věděla, že v tom není moc dobrá.
Raději se zvedla a odešla.
Chvíli uvažovala nad možností zkusit s Nicem spojenectví skutečně navázat. Nebo zkusit alespoň s někým promluvit. Pohledem přejela všechny splátce, ale k nikomu nedokázala cítit ani záchvěv důvěry. Všechny by bez výčitek zabila ve spánku.
Raději se sebrala a s dalším jablkem v rukou prošla vlakem do svého kupé. Na lesklých, kovových dveřích bylo napsáno její jméno a kraj.
Za pár týdnů všechny jmenovky strhnou, až na jednu.
Ušklíbla se.
Nemyslela si, že to bude ona, kdo vyhraje. Nebyla nikdy namyšlená. Věděla, co dokáže.
A to jí stačilo k tomu, aby vešla do svého pojízdného pokojíčku, zamkla se v něm a bez jakýchkoliv výčitek či strachu usnula.

Vaše milovaná Eliza xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarush* Clarush* | Web | 3. srpna 2013 v 21:21 | Reagovat

Krásááá :D Honem další :D Ale netěším se na ten váš konec :/

2 Nogard Nogard | Web | 3. srpna 2013 v 21:24 | Reagovat

Oujé... :D Parádní věc :) Ale teď mě tak napadá, že nikdy nebudu umět tak krásně psát... No nevadí, jdu to kopnout k nám :)

3 Kaisa Kaisa | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 11:06 | Reagovat

Zdravíčko,
Hunger Games je skvělá kniha a tak promyšlený svět, že ve špatných rukou můžou povídky končit katastrofálně - vím, o čem mluvím. Spoustu lidí si neuvědomuje fakty, co někdo v knize dal, a přebírá si je jak chce. V RPG pak většinou hrozí Mary Sue a podobně, takže rozhodně se tomu vyhýbám jako čert kříži - i když musím uznat, postavy hrající HG jsem měla. Byli čtyři - prezidentka Kapitolu, nevinná svině, majetnická sadistka a kluk, který byl schopen člověka psychicky vydeptat. Nic moc hezkého, ale tyhle charaktery nepřipomínají ty "béčkové" nicky, které ani základní črty nemají a chovají se podle rozmaru svých pubertálních hráčů.
Ne všichni všechno umíme, proto je potřeba si uvědomit, že každý máme své chyby, že ano. Ale neříkám, že je to špatné, jako vůbec ne! Napsané je to velmi pěkně a podle první kapitoly přeci nebudu soudit celou povídku, a hlavně když je první kapitola tak povedená.
Rozhodně mě fascinovalo, že v příběhu toho chlapce se holka z jedničky dožadovala spojenectví - nic proti, je to věc hráče - ale jednička, dvojka a čtyřka (a možná ještě někdo) jsou profesionální kraje, které primárně půjdou po spojencích ze svého kraje a ostatních, co jsou k tomu vychováváni. Neřekla bych, že kdokoliv z 1 by se zahazoval s někým z 12, protože jednička spojená s dvojkou mají větší šanci na přežití - a jsou rovnocenní soupeři, takže proti sobě neuspějí ani jedna strana.
Rozhodně si počkám na další díl, to se nebojte, ale i tak... Je to zvláštní, uvidíme, uvidíme... :)
Kaisa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama