47. Hunger Games - Trei Drake - 1. díl (Nogard)

3. srpna 2013 v 21:09 | Eliza |  47. Hunger Games
Áhojčauahoj, tady Nogard. :D A dnes tu pro vás mám jakousi novou sérii, kterou nejspíš už moc dobře znáte. Jde o Hunger Games. Ano, jak zřejmě víte, i já hraju HG RPG a hraju přesněji za postavu Treie Drakeho. Snad se vám to bude líbit. Chtěl bych jen říct, že píšu z pohledu Treie, a píšu o samotném průběhu Her. Nevím, jestli budu pokračovat i dále po skončení Treiových Her, to je věc budoucnosti. Tak se prosím pohodlně usaďte, a můžeme začít. :)


Jedenáctý kraj… Edward Flamkal, Fleur Stark, Athena Blame… Tři lidé, všichni celkem sebevědomí… Všichni se tam usmívají, jakoby jim nedocházelo, že brzy všichni zemřou… Ozval se hlas průvodce.
"A nyní dvanáctý, a poslední kraj. Za chlapce to bude… Trei Drake!" Trei ztuhnul. Tohoto okamžiku se nesmírně obával, ale zároveň doufal, že nastane. Nasadil kamenný výraz, a pomalým krokem vyrazil na podium. Když došel až k průvodci, a podíval se na něj. Snažil se netvářit, jako že se bojí, ale nebylo mu do smíchu. Podíval se na všechny ty lidi, co přihlíželi, a beze slova se šel zařadit k ostatním splátcům. A je to tady… Po Treiovi následovalo ještě pár lidí z dvanáctého kraje, ale tomu už Trei nevěnoval pozornost. Musel pořád myslet na to, že většina z těch lidí, co okolo něj stojí, brzy zemře. Jen jeden může přežít… Napadlo ho. Po sklizni se všichni přesunuli do vlaku. Trei vcházel dovnitř jako jeden z posledních. Jako obvykle byl sám. Sedl si do kouta, na osamocené místo, a sledoval ostatní. Všichni se spolu vybavovali, byli přáteli. Pořád dokolečka se mu v hlavě vybavovala jediná věc: Všichni se navzájem pobijí. Jak se teď můžou takhle smát, jako by to byl jen nějaký výlet? V tom se zjevila nějaká holka. Byla vcelku hezká, Na první pohled šlo poznat, že byla z jedničky.
"Můžu si přisednout?" Zeptala se. Trei chvíli přemýšlel, na koho mluvila. Až pak mu došlo, že to mluvila na něj.
"Ehm… Jistě, můžeš" Řekl jí nakonec.
"Já jsem Alessandra. Jsem z prvního obvodu, a ty?" Zeptala se. Trei pořád nebyl schopen pochopit, že se s ním někdo baví. Nikdy se s ním přeci nikdo nikdy nebaví. Natož nějaká hezká holka z prvního kraje! Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval, ale nakonec přeci jenom pověděl:
"Trei, dvanáctý kraj." Bylo to zvláštní, nevěděl, co má říct. Tak raději mlčel, a čekal, jestli něco řekne ona.
"Ty toho moc nenamluvíš, co?" Řekla nakonec, a Trei se neubránil úsměvu.
"Promiň, řekněme, že nejsem zvyklý povídat si s lidmi…" Řekl, a usmál se na ni.
"Tomu rozumím, nemusíš se omlouvat. Mám otázku: Jsi už s někým ve spojenectví?" Byl to… Úsměv? Ano! Usmála se na mě! Napadlo ho, chvíli z toho byl dost mimo. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, na co se ho ptala.
"Vlastně ne, nemám… Chtěla bys… No… Být se mnou ve spojenectví?" Zeptal se. Udělal jsem to. Co když odmítne…? Snad ne… Co mám dělat? Uvnitř zmatkoval, ale navenek se snažil být klidný. Aless se naštěstí jen pousmála, a řekla:
"Moc ráda se stanu tvým spojencem, ale už jsem ve spojenectví s několika dalšími lidmi. Snad ti to nevadí…?"
"Jistě že mi to nevadí." Řekl. Zvládnul to. Navázal kontakt s další osobou. V tom se ozvala jakási ženská:
"Všichni z dvanáctého a jedenáctého kraje se můžete na něco přijít zeptat!" Trei viděl, jak se několik lidí vydalo za mentorkou, ale on sám nevěděl, na co se zeptat. Tak raději zůstal sedět. Aless později odešla, takže zůstal zase sám. Měl z dneška ale docela dobrý pocit, proto ve vlaku usínal celkem klidně.

Váš Nogard ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama