47. Hunger Games - Trei Drake - 2. díl (Nogard)

3. srpna 2013 v 21:12 | Eliza |  47. Hunger Games
Áhojčauahoj, tady Nogard. :D A mám pro vás pokračování Treiova příběhu z Hunger Games! :) Takže pohodlně usadit, a můžeme začít!


Když vlak dorazil do Kapitolu, Trei vystupoval mezi posledními. Hned zamířil do svého pokoje, a potom do tréninkového centra. Tam trávil prakticky všechen čas. S nikým se moc nebavil, maximálně prohodil pár slov. Soustředil se na to, aby se co nejvíc procvičil ve střelbě z luku, což byla jeho největší přednost. Jeho otec ho už od malička učil boji s lukem. I když byli z dvanáctého kraje, Trei a jeho otec tajně chodívali lovit, jak jinak než s pomocí luku. Trei ale vynikal nejen střelbou z luku, byl obecně zabijákem na dálku s čímkoliv. Zkrátka vzal třeba kámen, a dokázal ho hodit tak, že s ním zabil lišku.
Vše šlo docela dobře, i když se s ním nikdo nebavil. Pár dnů po tom, co přijeli do Kapitolu, přišel ceremoniál. Treiovi stylista zařídil fešný černý kabát s dlouhým pláštěm, na kterém byl naznačen oheň. Nebylo to nic extra, ale Trei byl rád i za to málo. Už od začátku příliš nepočítal s nějakou přízní Kapitolanů. Vždyť je to jen chudák z dvanáctky. Když vyjel na svém voze, překvapila ho ta hromada lidí, ale snažil se, aby to na něm nebylo znát… Očima těkal z místa na místo a mával všem přihlížejícím. Neusmíval se, ostatně jako nikdy, ale pokoušel se alespoň vypadat přívětivě.
Mezi všemi povinnostmi před vstupem do arény se soustředil na tvrdý výcvik. Nešetřil se, do tréninkového centra chodil jako první, a jako poslední odcházel. Po ceremoniálu musel Trei poskytnout rozhovor do televize. Bylo to něco velmi nového, a Zajímalo ho, jak to bude vypadat. Opět přišel na řadu jako jeden z posledních, když vstupoval na pódium, ohlušil ho obrovský dav přihlížejících. Ignoroval to a vyrovnaně, s hrdostí došel ke křeslu a posadil se. Náležitě se pozdravil s moderátorem. Pak přišla první otázka:
"Našel sis mezi vyvolenými kamarády?" Zeptal se moderátor. Trei se na chviličku zamyslel a mírně se pousmál.
"Vlastně ano, je jedna dívka, se kterou jsem se skamarádil, Aless. Zatím jí moc neznám, až čas ukáže, jestli jsem udělal správně." Řekl. Moderátor se také pousmál.
"V čem jsi nejlepší?" Zněla další otázka. Na tuto otázku odpověděl bez delšího přemýšlení, byl si odpovědí naprosto jistý. Odpovídal s jistou hrdostí v hlase.
"V útoku z dálky. To je moje největší výhoda. Dokážu využít prostředí, hodit po člověku skoro čímkoliv. A luk, no, to se snad ani nebudu vyjadřovat." Řekl. Byl si svou odpovědí naprosto jistý. Luk je pro něj zkrátka jistota. Moderátor jen pokýval hlavou na souhlas a přešel k další otázce.
"Blonďatá barva vlasů znamená výbušnou povahu. Jsi i ty výbušný?" Zeptá se moderátor se zájmem v hlase. Než Trei odpověděl na tuto otázku, promyslel si odpověď. Dává si s odpovědí na čas.
"Nemyslím si, spíš je to právě naopak. Celý svůj život se učím zachovávat vždy chladnou hlavu, všechno si radši ještě jednou promyslím, než něco udělám, a jen tak něco mě nerozhází. Barva vlasů na tom nemá vliv, alespoň podle mě." Řekl. Moderátor chvíli přemýšlel nad odpovědí, a nakonec řekl:
"Dobře, tak ti děkuji, dámy a pánové, to byl Trei Drake!" Řekne. Trei se rozloučí a odejde.
Po rozhovoru měl Trei smíšené pocity. Když došlo na osobní vystoupení, Trei byl dost nervózní. Když ho poslali dovnitř do arény, najednou veškeré obavy zmizely. Soustředil se jen na svůj cíl, a na nic jiného. Vešel do arény. "Trei Drake, kraj dvanáct." Zahlásil. Vzal do ruky luk a toulec se šípy, dal si je přes rameno a do rukou si vzal šest jehel. Postavil se čelem k šesti figurínám, a hodil všemi jehlami na jednou. Každá figurína měla nyní zabodnutou jehlu přesně tam, kde se nachází srdce. Pak vzal Luk a s nesmírnou rychlostí střelil pět šípů za sebou, Do každé hlavy figuríny jednu, až na tu poslední. K té se rozeběhne, luk chytil za jeden konec, napřáhnul se a jedinou ranou Figuríně urazil hlavu. Ta se začala kutálet po zemi. Postavil se na místo, odkud střílel, ale zády k figurínám. Natáhl luk s posledním šípem a namíří do vzduchu. Vystřelil šíp vysoko do vzduchu, šíp udělal ladný oblouk, a přišpendlil až do té doby kutálející se hlavu k zemi. Mírně zadýchaný odhodil luk a poklonil se divákům. Pak beze slova odkráčel. Snad to na ně zapůsobilo, jestli ne, tak už nevím. Říkal si při odchodu.

Děkuji vám z přečtení, snad se vám díl líbil… :D Tahle série tedy bude zřejmě oficiálně normálně pokračovat… Ale teď se s vámi loučím,
Váš Nogard ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama