Another Fire - Epilog

20. září 2013 v 22:06 | Eliza |  Another Fire
Tak, konečně je to tady. Epilog a tím pádem naprostý konec povídky Another Fire. Moc vám děkuji za přízeň a doufám, že se vám povídka líbila ;). Patří k mým starším a déle se táhnoucím dílům.
Snad vás potěším zprávou, že toto nebyla má poslední kapitolová fanfiction na téma Hunger Games, jedna další už je v plánování, ovšem trochu jiného ražení, které je dle mého názoru docela originální, na což jsem pyšná.
Jinak buďte prosím mírní, děj Mockingjay už si pamatuji jen málo, ale snažila jsem se :D (Budiž pochopeno po přečtení xD)
Pokud jste povídku četli a třeba předchozí kapitoly nekomentovali, byla bych moc ráda, kdybyste tak učinili nyní :)
Snad pro vás epilog bude příjemným překvapením :)



"Co mi to děláš, Syd…"
Víčka mi z vnitřní strany náhle zčervenala světlem kolem.
"To nevíš nic o elektřině?"
Pohnula jsem prsty na ruce.
"Nejsi přece hloupá."
Tak moment…Kde to jsem?
Pomalu jsem rozlepila oči od sebe a hned si je zase zakryla rukou. Oslepila mě blyštivá, zlatá záře, která se linula odnikud. V té záři byl jediný stín.
"Kde to jsem?" zachrchlala jsem nahlas a rozkašlala se.
Postava ve stínu se blížila, ale neodpověděla.
"Kdo jsi?" ptala jsem se dál. Stále ticho.
Až když se stín přiblížil na metr ode mě, spatřila jsem, kdo to je.
Otevřela jsem ústa v tichém úžasu a z očí mi samovolně vytryskly slzy. To není možné. To by znamenalo…
"Jak…"
"Proč děláš takové hloupé věci Sydney? Bolí mě, když si ubližuješ. Vůbec jsi neměla chodit ven, víš to? Měla jsi být doma s rodinou. Měli jste výbornou večeři, Sydney, tvoje matka je vynikající kuchařka."
"Já…"
"Ale ovšem, já to chápu. Rozumím. Je to stresující a ještě určitě bude. Ale zvládneš to, protože máš rodinu, která tě miluje. Máš mě, jsem pořád s tebou, i když mě nevidíš, ty hloupá. Tak upaluj."
Polkla jsem a uvědomila si význam jeho slov. Zděšeně jsem se na něj zadívala, stále ještě trochu zaslepena radostí i bolestnými vzpomínkami.
"Jak to myslíš?"
Usmál se a sklonil se ke mně. Pohladil mě po tváři a přiblížil svůj obličej k mému. Zavřela jsem oči přesně ve chvíli, kdy se jeho rty, zářící stejně jako okolí, otřely o mé v něžném, dech beroucím polibku. Chtěla jsem víc, ale nenechal se. Rychle se odtáhl a vzal mě do náruče. Pomohl mi vstát a pak ode mě odstoupil. Zamračil se, jakoby se něčeho vzdával. Jakoby to nechtěl udělat.
"Musíš se probudit."
"Co to znamená?"
"Sydney, holčičko, probuď se!"
Luke pokynul rukou směrem dolů, zatímco já jsem se stále otáčela za hlasem své matky.
"Prosím, zlatíčko, prosím, prober se!"
"Slyšíš, Sydney? Probuď se!" houkl na mě Luke a s posledním, zářivým úsměvem se mi vytratil v oblaku bílého dýmu, zatímco jsem padala dolů, dolů, dolů…

Cukla jsem hlavou a otevřela oči. Světlo, proudící ke mně přes otevřené okno si vyžádalo podrážděné zavrčení.
"Díky bohu!" vykřikl někdo a vrhl se mi kolem krku.
Máma.
Táta postával kousek od mé postele, ale oči měl rozšířené radostným překvapením. Jenže todle nebyla moje postel. Nebyli jsme vůbec v našem domě.
"Kdo to jsem?" dotázala jsem se, ačkoliv ta otázka se zdála být už trochu otřepaná. Nikdy nevím, kde se nacházím. Bylo to nepříjemné.
Matka se nadechla k odpovědi, ale otec byl rychlejší.
"U místní…lékařky. Alespoň to tvrdí. Říkala, že tě dá dohromady, ale nebyla si tím jistá. Ani my. Jenomže jsme neměli jinou možnost. Nechtěli jsme aby…"
"Aby se rozneslo, co se stalo," dokončila máma a já padla hlavou do polštáře. Nebyl ani zdaleka tam měkký jako capitolské, ale rozhodně jsem po nich netoužila. Bůhví, co by mi provedli a možná ještě provedou, pokud zjistí, co se stalo. Ví to moji rodiče? Ví, co jsem udělala? Ví proč?
Rychle jsem mrkala, abych rozehnala slzy.
Vzpomínala jsem si na plot, nůž a oslnivé světlo. Znovu jsem zahýbala prsty na rukou i na nohou, ale až matčin úsměv mě přesvědčil, že se mi to nezdá. Že to není další šťastná iluze.
"Žiju," zašeptala jsem a to jediné slovo mi vlilo do žil novou sílu.
Tohle a můj milovaný Luke.

Co se dělo pak?

…Sydney odjela své turné vítězů a byla schopná mluvit k rodinám děti, které zabila. Kraje ji přijaly, jak jen to šlo, kromě prvního a druhého, které zůstaly zatvrzeny proti neprofesionálnímu vítězi.

…Večírek v Capitolu znamenal pro Sydney, ale i Marcuse jakousi dělicí čáru a poté, co se oba vrátili domů, začali pracovat na svých životech: Marcus si pořídit v kraji řeznictví a Sydney oznámila v Capitolu, že se chce učit hře na klavír a věnovat se hudbě. Do jejího kraje jí dodali nejen samotný klavír, ale i učitele, který s ní strávil několik týdnů.

…Sydney zkomponovala několik skladeb pro Capitol a několik pro svou rodinu. Pár z kapitolských se hrálo na večírcích vítězů v dalších ročnících.

…Mentoring je jediná stinná stránka Sydneyina života. Marcus ji hlídal, aby nesklouzla k návykovým látkám, ovšem občas se oba stejně něčeho silného napili.

…Do třetích čtvrtohor Sydney nebyla kvůli vysoké horečce a nemoci vůbec zařazena ve slosování. V Capitolu běžely pomluvy, že nemoc jen předstírala. Nebyla to pravda, Sydney tehdy málem přišla o život během halucinogenních delirií.

…Marcus zemřel, když se pokusil s několika dalšími lidmi uprchnout z devítky během rebelie do třináctého kraje. Mezi přeběhlíky byl i Sydneyin otec.

…Sydneyina matka se po smrti svého manžela psychicky zhroutila a zemřela o několik měsíců později na vyhladovění. Sydney jí nedokázala pomoci.

…Sydney Johnsonová sama zahynula během evakuace občanů devátého kraje do bezpečnějších lokací, když kapitolská vznášedla shodila na devátý kraj bomby. Podařilo se jí to u valné většiny. Její poslední slova byla k jednomu z jejích nejbližších přátel po návratu z arény: "Postarej se o ně. Já už svého anděla mám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 21. září 2013 v 14:22 | Reagovat

Jé moc hezký konec :-).

2 Thea Thea | 21. září 2013 v 16:27 | Reagovat

Yeah! Happy end! (no dobre, nie až tak happy :D). No som rada že ju zachránili. Nakoniec však aj tak umrela, ale neva :DD. Krášne :D

3 Clara Black Clara Black | Web | 21. září 2013 v 21:46 | Reagovat

Elizo!!!!!!! Proč mi tohle děláš? Proč?! Ty se mě vážně snažíš zabít :D Doufala jsem v jiný konec, ale je to pěkný no xD

4 Bee Bee | 28. září 2013 v 12:06 | Reagovat

Jé,já to našla až teď :D Je to skvělý konec :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama