Setkání s literární postavou - Světlo v temném světě

15. září 2013 v 17:20 | Eliza |  Soutěžní povídky
Setkání s literární postavou - Světlo v temném světě

Tak jsem se, vážení přátelé, dokopala k činu a stvořila jsem toto.
Mohla jsem si vybrat jakoukoliv jinou postavu a kdo ví, možná by to pro výhru nebo umístění bylo lepší, ale já chtěla jeho, protože pro mě hodně znamená, i když je to "jen" knížní postava. Dodává mi odvahu, když ji já sama nemám, i když to může někomu připadat zvláštní nebo hloupé. I poté, co zestárnu a přestane mě zajímat celá hexalogie Nástroje smrti, doufám, že bude v mém srdci. Krásný, sarkastický a všehovšudy blonďatý Jace Wayland (/ Morgenstern / Lightwood / Herondale, jak je libo xD).


Postava: Jace Wayland
Kde se objevuje: Nástroje smrti, Cassandra Clare

Práskla jsem za sebou dveřmi.
Několikrát jsem ještě zaslechla rozzlobený hlas mého otce. Chtěl, abych se okamžitě vrátila.
Místo toho jsem otočila klíčem v zámku a až tiché cvaknutí mě alespoň trochu uklidnilo.
Můj pohled se stočil ke stolu. Ležela na něm hora zcela nových, netknutých učebnic.
Vztekle jsem se k nim rozešla a celou hromadu se slzami v očích povalila na zem.
Koho zajímá škola?!
Kromě učebnic bylo na stole ještě něco dalšího. Poměrně tlustá kniha převázaná rudou stuhou. Sáhla jsem po ní a stuhu stáhla. Nápis na tvrdých deskách hlásal 'Město z kostí'. Byl to jediný díl, který mi zatím chyběl. První. Jedinečný.
Knihu jsem odhodila na postel a sama se na ní zhroutila. Dnes jsem si nechtěla číst a nořit se do světa fantazie. Složila jsem si hlavu na polštář a se zavřenýma očima doufala, že si v tichosti umřu.
"S řevem by to bylo lepší," poznamenal sarkastický, ovšem příjemný hlas a já vnímala, jak se po bezchybné tváři rozlévá úsměšek.
"Táhni, blbečku," zaúpěla jsem.
"Já bych rád. To ty mě tu držíš," líně pokrčil rameny a v rukou otáčel nějakým předmětem. Pak si ho položil na dlaň. Byl to kámen, velký a průzračný, ze kterého vycházela lehce namodralá záře.
Jace mi kámen podal.
"Co já s tím? Nelovím démony," brblala jsem, ale šutr si vzala.
"Řekl bych, že by ti mohl ukázat cestu, civilko," ušklíbl se, neznatelně si poklepal na hruď a pak se ztratil v jakémsi prašném kouři.
Otevřela jsem oči a několikrát si je promnula. Když jsem uslyšela bouchání na dveře, poskočila jsem leknutím a něco se dotklo mé dlaně.
Zírala jsem na velký, světlem pulzující kámen. Skoro jako…
"Vylez z toho pokoje!"
Zavrtěla jsem hlavou, stiskla kámen v ruce a kolem mne se rozlilo magické, čarodějné světlo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 15. září 2013 v 17:25 | Reagovat

Jéééééé :D Však se ti to povedlo! :D Mě se tvoje (mikro)povídka moc líbí :3 :-D

2 kiiikiseek kiiikiseek | Web | 15. září 2013 v 18:29 | Reagovat

Moooc krásný :-D :-) ..

3 Kačíí Kačíí | Web | 15. září 2013 v 18:59 | Reagovat

Krásné, miluju Jace :D :D :-)

4 Elizabeth Elizabeth | Web | 15. září 2013 v 19:37 | Reagovat

Tak tohle je skutečně pěkné! Postavu sice neznám, ale povídka je skvělá. :)

5 Tina Tina | Web | 17. září 2013 v 19:17 | Reagovat

skvelé! aj keď knihu nepoznám, je to naozaj dobrá poviedka! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama