A je mi zase o rok víc :) A je to pořád na nic :D

23. dubna 2014 v 12:58 | Eliza |  Zápisky
Ne, není to povídka.
Ano, máte dovoleno tvářit se zklamaně.
Ale je mi zase o rok víc :D Čili sladkých, nebo taky útrpných šestnáct let.
Vážně, už se cítím skoro do důchodu. Deset let školní docházky, když nepočítám školku, kde jsem stejně zahrabávala pitomce do písku, je až moc, vážně. Stejně se to podstatný nikdy ve škole nenaučíme. Například, jak vybrat vhodný dárek? Jak zakrýt, že jste prošli huličským doupětem, smrdíte po kouři a jak pak vysvětlit, že vy jste cigáro neměli a ta marijánka není vaše? (A to se mi prosím pěkně nestalo. To jednomu kamarádovi, co ehm...však víte...popojedem.)


Po dlouhé době jsem se pustila do urputného čtení. V šedých tónech od Ruty Sepetys. Tahle kniha mě emocionálně zničila a ten konec...Co jsem autorce kdy udělala, co jsem udělala Litvě?!
Taky Ten, kdo stojí v koutě od Chboskyho. I film už jsem viděla. Vážně, ještě napíšu recenze, ale zdá se mi, že jsem tu knížku buď hrubě nepochopila, nebo ji lidé přeceňují. Charlie je sympaťák, ale nedokážu se zžít s jeho životem, nebo s životem kohokoliv v té knížce. Všech je mi jich jenom hrozně moc líto. Ale Patrick je ve filmu asi největší sympaťák. A nejenom proto, že je gay.

Ale přesuňme se k mým narozkám :D
Nevím jak vy, ale moje narozeniny jsou rok od roku víc o ničem. Jako malá jsem měla malou domácí oslavu s dortem a obvykle jsem udělala něco, co se hrubě nepatřilo. Brečela jsem, zapálila si tričko a řekla holce, že její dárek je nejhorší, co jsem tu oslavu dostala a fakt bych si za to teď dala facku, ale bylo mi devět. Pokud někdo máte stroj času, tu facku mi dejte.
Teď mám o narozeninách buď depresi, že na mě někdo zapomněl, že mě všichni štvou, že nic neumím, když mám přece narozeniny, prokrista! A nebo jsem podivně happy z očekávání něčeho, co nepřijde a pak mám tu depresi. Takhle sama sobě zním hodně...jedináčkovsky. A rozmazleně spratkovsky.
Letos to bylo ovšem dost...tichý. Malá oslava s kamarádkami, menší s rodiči. Pár dárečků, zato pěkných a krásné přání od přítele, se kterým to oslavíme později (žadný dirty mind!). Trochu mě mrzelo, že mi dost lidí nepopřálo, dost lidí zapomnělo úplně a celá rodina mi během přání vylíčila, co se u nich stalo nového. Většinu z nich jsem po hlase ani nepoznala, zato vím, že dva jejich synové jdou na vysokou, jeden si natrh nějakej vaz a jedna něčí dcera má chovnou stanici plemene psa, o kterém jsem v životě neslyšela. A jestli prý nebudeme chtít štěňátka.
Nechceme. Je to prý fakt macek.
Nakonec, jsem možná ráda, že nemusím organizovat velkou party...o.O

Také mám poslední dobou zvrácené nutkání vraždit debily. Mám už dlouhý seznam. No, čas pracovat.
Ne na tom seznamu.
Možná...

Hezký den :D

P.S. Všimla jsem si, že jsem tenhle rok přidala zatím každý měsíc jen jeden článek. Pro mě bude připraven ten nehlubší kruh pekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 23:52 | Reagovat

Opožděně všechno nejlepší! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama