Boj za sny

18. května 2014 v 5:00 | Eliza |  Zápisky
Poslední dobou se mi moje zápisky zdají poněkud smyslupné, což považuji za nehorázné, čili přicházím s něčím, co nebude dávat smysl :D
Pojala jsem myšlenku, že pokud se chci někdy s blogem nějak vážně uplatnit, možná deníčkové zápisy do samostatné rubriky nejsou ta nejlepší vizitka zdravého ducha a tím pádem zdravé spolupráce, ale...Ne, nedokážu se přimět, aby mi na tom fakt záleželo :D
Dneska si povíme něco o prokrastinaci. Připoutejte se, tahle horská dráha jede jenom dolů (nahoru už jste si to při tomhle úvodu vyšlapali sami). Jedém!



Prokrastinace.
Nejsem Wikipedie, slovník ani učitelka češtiny, takže pokud nevíte, co to znamená, prosím vygooglit.
Ať teď hodí kamenem ten, kdo pokaždé, když přijde domů vytáhne učení, napíše úkoly, nadrtí se, udělá všechno, co si ten den předsevzal a jde spát ve spořádanou hodinu s umytou hlavou v čistém navoněném pyžamu.
Nikdo? Fajn.
(Pokud se přeci jenom někdo našel, tak ten kámen prosím hoďte na mě.)
Já osobně už uvažuji o způsobu, jak si prokrastinací vydělávat. Ráda si píšu seznamy, co ten den rozhodně musím udělat. A ono ejhle. Nakonec, když jsem hodně akční, splním tak tři, čtyři položky. Víte, kolikrát už jsem si napsala na seznam, že napíšu další kapitolu té a té povídky? A víte, za jak dlouho jsem se k tomu opravdu odebrala? Až když jsem si řekla, že jestli to nenapíšu teď, nikam to nedotáhnu. Nikdy nebudu psát dobře. Nikdy nevydám knihu. Pak jsem si sedla a pracovala.
Nevím, jak to mají ostatní, ale já to považuji za svůj nejhorší zlozvyk. Musím pořád uvažovat, co už jsem mohla dokázat, kdybych opravdu splnila všechno, co jsem kdy chtěla. Co by bylo, kdyby...? Vyhrála bych tu soutěž? Měla bych větší návštěvnost?
Našla jsem zatím jediný způsob, jak to překonat. Strach z konečnosti.
Váš život jednou skončí. Přiznejme si, že každý si myslí, že je vyjjímka. Ale nejsme. Až příště budete líní dělat...cokoliv, představte si, jaké to bude, když tohle bude vaše budoucnost. Budete moc líní na to udělat, co chcete, nedostanete šanci splnit si své sny. Všichni budou daleko před vámi. Je to to, co chcete? Žít takhle? Nebo se nakopnete, napíšete tu pitomou básničku, pošlete jí do soutěže a třeba nevyhrajete, ale kdo ví? Kdo ví, co se může stát, až zase jednou uděláte něco pro svůj sen? Můžou to být výstřely na slepo, ale může to být šíp, který zasáhne cíl. Každá příležitost je malý dárek v podobně několika metrů, které vás přiblíží k cíli.

Tak co? Chcete o pár metrů blíž?
Nebo budete radši zevlit někde na gauči vzadu a litovat toho, co jste neudělali, když ste měli příležitost?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 18. května 2014 v 11:22 | Reagovat

Ja mám taký debilníček, kam si na každý deň zapisujem tie najdôležitejšie veci - ako napríklad písomky do školy, projekty, skúšky z divadla, jazykovku a podobne...
Čo sa týka takých menších vecí, obvykle ich urobím ak už veľmi musím alebo ma tlačí nejaký dátum :D Ale ak to nie je vec, ktorú musím nevyhnutne urobiť, tak jednoducho záleží od toho akú mám náladu :-)

2 Keisu Keisu | Web | 18. května 2014 v 12:02 | Reagovat

Tenhle článek mě teda upřímně moc nebere... Protože prokrastinace a "co ze mě bude, když.." spolu nemá nic splečnýho. Jo, uznávám, občas jsem v prokrastinaci mistr, ale nevadí mi to.. Protože pak se zvednu a opravdu něco udělám.. Ale kdybych si pořád říkala tohle a pořád se snažila, dopadnu jako některá ze šprtek od nás ze třídy (ty moc dobře víš, koho myslim.)
Takže můj názor je, že prokrastinace je na hovno, ale stejně se jí všichni držíme. Takže mě to žíly netrhá :D

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 18. května 2014 v 16:51 | Reagovat

Ehm... Já fakt nevim co říct... Jak psala Keisu... Taky mě to moc nebere... A fakt nevím co dál ti na to říct :/

4 Eliza Eliza | Web | 18. května 2014 v 18:50 | Reagovat

Keisu: Podle to něco společného rozhodně má, ale je to věc názoru.
Tady to není jen třeba o tom učení, spíš o tom, že když bude člověk pořád něco odkládat, pořád mu budou šance proklouzávat mezi prsty jenom kvůli tomu, že se mu nechce, že je moc pohodlný a že dělá něco, co mu nepřinese absolutně nic. Myšlenka byla v tom, že by člověk měl využít daný čas co nejlépe. Ne si nedat pauzu, ale taky pořád neodpočívat. Já třeba vím, že pro mě je to problém a snažím se ho nějak řešit ;)
Ale jsem ráda za upřímný názor :)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 26. května 2014 v 18:52 | Reagovat

Nechci ti kazit náladu, ale to dává smysl. :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama