Hrdinové v autobuse

10. května 2014 v 18:56 | Eliza |  Zápisky
Bus Stop by Ark-sanRáda jezdím autobusem.
Ráda jezdím autobusem HODNĚ dlouho. Třeba 40 minut. Ostatní to otravuje, ale mě se to líbí. Hodím sluchátka do uší a jedu. Teda, ne já. Já jedu tím autobusem, samo, ale představivost jede. Mimo autobus. Snad mě chápete xD
Vždycky jsem uvažovala nad knihami, příběhy. Ne o tom, jak se za den a půl stát prodávaným autorem a ještě k tomu výrobcem zbraní jako Tony Stark, aby byly věčné náměty na psaní, spíš že jsem součástí příběhů v knihách. Někdy v knize, kterou zrovna čtu, někdy v knize, která mi utkví v hlavě na delší dobu.
Nedávno jsem četla článek na blogu Temnářky. Její blog, zvláště kategorii O psaní, čtu ráda. Je v tom humor, je v tom kus jí samotné, má to duši. To se mi líbí.
Zaujalo mě tam, že nemáme psát fanfiction. A věta, že přece nemůžeme mít rádi cizí hrdiny více než ty vlastní.
A zamyslela jsem se.



Protože to je můj problém.
Fanfiction píšu spíš ve své hlavě, než že bych jí publikovala, ale zatím se mi nestalo, že bych chtěla za nejlepší kamarádku Sydney z Another Fire a za kluka Calluma z Eye of the Wolf (jasně že to taky souvisí s tím, že je švorc vlkodlak na sebevražedné misi...). K sobě jsem si vždycky vybírala hrdiny z knížek, které už znám.
Začala jsem zpytovat svědomí. Jak je možné, že své hrdiny nemám ráda jako ty už existující? Co je na nich špatně?
A zasedla jsem k Wordu plná odhodlání, že to nenechám jen tak. S trochou pomocí od múzy (líná mrška, řeknu vám) jsem vyplodila pár nápadů a z těch pár nápadů vytřídila něco, co by se jako dalo.
Takže logicky mě za čas napadlo něco úplně jiného a teď píšu to.
Zatím to nechci publikovat, protože nevím, jak to dopadne a co z toho bude. Kostra je křehká a jakmile by dlko spatřilo světlo světa, byla by ještě křehčí.
Systematicky jsem se rozhodla, že do svých hrdinů dám krev, pot, slzy, i duši.
Takže si dneska jedu autobusem, kluďánko piánko a najednou mě napadne, že ten kluk, jehož míním přisoudit hlavní postavě, má zatraceně fešný jméno. A že hrdince by se nelíbilo, jak ta typanda řídí ten autobus.
A bylo to. Najednou se ztratili hrdinové z knížek kamsi do pozadí. Začala jsem se zajímat, jak by mé vlastní postavy reagovaly, přemýšlela jsem o nich a vybírala pro povídku soundtrack ze svého playlistu.
Dilema vyřešeno. Doufám, že na dlouho.
A pokud ne...No, chystám se číst Tinu Salo. Prý je tam těch barvitých postav taky dost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 10. května 2014 v 19:45 | Reagovat

Máš krásný blog :)
Hezký píšeš :)
Já zase jezdím ráda vlakem ... přemýšlím, koukám na krajinu a poslouchám písničky :)
Moc pěkný :) :D

2 Scriptie Scriptie | Web | 10. května 2014 v 21:13 | Reagovat

Zajímavé úvahy. :-D Opravdu. Dala jsi mi námět k přemýšlení, takže až příště někam pojedu busem, tak místo čtení se pokusím vytvořit vlastní postavy nebo nad svými uvažovat.
Omlouvám se, že jsem ti tak dlouho neodpovídala. Máš super blog, takže samozřejmě ráda spřátelím. :))

3 Casion Casion | Web | 11. května 2014 v 11:47 | Reagovat

Tento článok sa začal veľmi zaujímavo. Spočiatku som si hovorila, že ja až tak veľmi autobus nemilujem, keďže nedávno som bola na týždennom školskom výlete do zahraničia, kde sme strávili aj niekoľko nocí v buse a vtedy to bolo dosť o život :D
Čo sa týka takého bežného cestovania busom, napríklad do školy, tak som na tom rovnako ako ty - sluchátka a myseľ kdesi úplne mimo tela.
Veta o fan fiction a hrdinoch mnou trochu otriasla. Ťažko sa porovnávajú vlastné postavy s cudzími. Ja mám mnoho obľúbených postáv z kníh a preto rada píšem ff, kde pridám vlastnú postavu k nejakej mojej obľúbenej :-) U mňa je trochu problém v tom, že svoje postavy poznám až priveľmi dobre, poznám tie ich horšie stránky, ktoré sa častokrát v príbehu vyskytujú iba okrajovo :-) Ale to neznamená, že svoje postavy nemám rada, práve naopak :D

4 Eliza Eliza | Web | 11. května 2014 v 12:08 | Reagovat

[3]: I se mnou to cuklo, přiznám se :D Ale něco na tom prostě je.
Jakkoliv mám knižní postavu ráda, ta postava už někomu patří, už se o ní někdo stará, někdo jí zná. My jsme obdivovatelé zvenčí, tak nějak navíc.
Pořád je mám ráda všechny stejně, asi se toho nezbavím :D Ale cítím se lépe když vím, že mám někde i vlastní postavy, které mám ráda a já jsem ta, která se o ně stará :)

5 Kate Kate | E-mail | Web | 11. května 2014 v 15:52 | Reagovat

No, mě autobus taky nikdy nijak zvlášť nevadil, ovšem po cestě do Francie, která trvala opravdu dlouho, jsem toho měla jaksi dost. :P

6 Keisu Keisu | Web | 11. května 2014 v 18:06 | Reagovat

V tom případě z tvé mrk-mrk party vyřaď JC a Nathíka. Beru si je :P

7 Eliza Eliza | Web | 11. května 2014 v 18:15 | Reagovat

[6]: Hahahahahahahahahahahaha. Ne. :D

8 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. května 2014 v 20:29 | Reagovat

Věř nebo ne, vlastně jsi na tom ještě dobře. Já mám úplně přesně opačný problém. Mé postavy pro mě žijí- až moc. někdy o nich mluvím jako  skutečných lidech a až nakonec si uvědomím, že jde vlastně jen o mé postavy. Proto mám hrozný problém je například nechat zemřít a dělám to velice nerada. Takže se mi zdá, že nic z toho není ideální...

9 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 11. května 2014 v 21:11 | Reagovat

Super článek, donutil mě se zamyslet a dospěla jsem k závběru, že píšu převážně fanfiction proto, že všechny postavy v mých příbězích jsou prázdné. Díky. :)

10 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 12. května 2014 v 16:39 | Reagovat

pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama