Skleník - 1. kapitola

25. června 2014 v 23:30 | Eliza |  Skleník

I květiny mohou být zrádné...

1. kapitola

- Melanie přijíždí na místo určení: ke Skleníku. Už od začátku se jí věci nezdají...Všechno kolem působí zvláštně...
První kapitola nové dreamfiction, konečně :D Je spíš kratší, úvod do celého děje, ale doufám, že se nudit nebudete a čtení si užijete ;) Za komentáře a kritiku budu ráda.

Anotace: ZDE


Váhavě jsem vystoupila z vlaku a rozhlédla se kolem.
Takže…Tohle je jako ono, jo?
Zírala jsem na polorozpadlou budovu před sebou a na název stanice, který s při každém poryvu větru zachvěl, až jsem se bála, že někomu spadne na hlavu. Rozhodně to tu na mě nezanechalo nejlepší první dojem. Spíš jsem se chtěla rozběhnout za ujíždějícím vlakem a prosit, aby mě vzal dovnitř a odvezl pryč.
Nakonec jsem s odhodláním popošla z nástupiště, přes koleje směrem k budově, ale u ní jsem se nezastavovala. Z kapsy jsem vytáhla prospekt spolu s dopisem. S pozváním.
Byla jsem překvapená, když se mi ozvali a nabídli mi jedinečnou exkurzi v největším skleníku na světě, ještě před jeho otevřením pro veřejnost.
Květiny byly vždycky mým koníčkem, ale nedalo se o mě říct, že jsem studijní typ. Tohle mohlo všechno změnit k lepšímu. Věděla jsem, že pokud neohromím všechny na výšce, celou vědeckou obci svou prací, svými poznatky odtud, moje vědecká kariéra zřejmě skončí u McDonalds. A to jsem nemínila dopustit. Až příliš jsem dřela kvůli místu, kde jsem a odmítala jsem se vzdát.
Tak jsem se plahočila autobusem a dvěma vlaky sem, na samotný konec světa, kde si až podezřele dobře biologové světového významu schovávali obří skleník.
Jeho kupoli jsem viděla už kousek za nádražím. Tyčila se do výšky, bylo to impozantní. Šla jsem z kopce a měla jsem příležitost si celý komplex důkladně prohlédnout. Vážně to bylo velké. Nedokázala jsem si ani představit, kolik druhů tam bude. Jistě tisíce. Chvěla jsem se nedočkavostí, ale zároveň se mě zmocňoval neklid. Přitom na nebi nebyl ani mráček a všechno se zdálo v pořádku.
Sestupovala jsem po dlážděné cestě ke vchodu a sledovala několik zaparkovaných aut. To jsem vážně poslední, co dorazila? Obvykle jsem spíš všude předem. Někdy i hodinu předem, abych to nezmeškala. Ráda bývám první. Proto jsem byla připravená na své práci ze skleníku dřít dny i noci hned poté, co dojedu domů. Pokud to nepublikuji první, celá cesta i celá tahle šance budou naprosto zbytečné.
Přidala jsem do kroku.
Na parkovišti jsem se chvíli rozhlížela, než jsem zahlédla vchod, jenž byl skrytý mezi stromy a keři. Téměř, jako by ho tu někdo schválně zamaskoval. Kdybych neměla na plánku, který mi poslali spolu s pozvánkou, zakreslenou jeho polohu, vůbec bych ho nenašla.
Při své krátké cestě k vedlejšímu vchodu do skleníku jsem se rozhlížela po vnějšku celého areálu. Nebylo to jen nebe, co na mě působilo zvláštně. Všechny stromy jako by ztratily barvu. Ticho a temno obklopovalo celý skleník.
Když jsem se křovím prodrala k bráně, překvapilo mě, když před ní, s naprostou jistotou, jako by se tam narodil, stál člověk. Muž, vysoký a svalnatý, už od pohledu mi bylo jasné, že tu má hlídat, kdo vejde dovnitř a kdo ne. Docela pohledný, s čokoládovou pletí.
Napadlo mě, že je to docela zbytečné, kdo jiný než pozvaní by sem chtěl chodit, co víc, plížit se sem, ale nahlas jsem neřekla nic. Pouze jsem se před muže postavila a odkašlala jsem si.
"Dobrý den, Melanie Carpetová, jsem jedna z pozvaných, mohu dovnitř?" oslovila jsem hlídače, jak nejkorektněji jsem uměla. Dokonce jsem se na něj usmála a to často nedělám.
Úkosem se na mě podíval, než si konečně uvědomil, že tam stojím a něco po něm chci. Ve tváři se mu na malý moment objevil výraz lítosti. Nemohla jsem si to splést. Ale proč?
"Jste poslední ze seznamu, všichni ostatní už jsou uvnitř," odpověděl, hlas i výraz měl opět nic neříkající.
Pokývala jsem, snažíc se nedat najevo, jak mě to štve.
"Ano, to já vím. Otevřete mi?"
"Dejte mi sto korun."
"Prosím?"
"Stovku, dejte mi ji."
Zůstala jsem na něj civět. Proč po mě proboha chce peníze? Pozvali mě. Jsem zvaná. Nemusím nic platit.
To jsem mu taky řekla.
"Slečno…Myslím to vážně. Prosím. Zaplaťte mi."
Když chci, umím být tvrdohlavá.
"Ne. Nemusím nic platit, na tom trvám. Na co ty peníze potřebujete?" optala jsem se, spíš řečnicky.
Muž sevřel čelist. Už zase se mu na tváři objevil ten výraz lítosti. Proč mě lituje? To vypadám tak strašně? Ne, ne, něco mi říkalo, že je za tím jiná věc. Ale jaká?
"Věřte mi. Spíš vy je potřebujete dát mě."
Tím mě uzemnil. Ne slovy, moc jsem nechápala, co tím chce říct, ale naprosto odevzdaným tónem. Ačkoliv to bylo naprosto absurdní, věřila jsem mu. Věřila jsem, že když to říká, je to pravda. Sáhla jsem do tašky přes rameno, kterou jsem si vzala z praktického hlediska a vytáhla dvě padesátky. Podala jsem mu je a muž si oddechl. Ráda bych se ho zeptala, co to všechno znamená, ale neústupně mě postrčil k bráně do skleníku.
"Slečno…Dejte si pozor. Nevěřte tomu, co je kolem vás, prosím, poslouchejte, co říkám. Není to, jak to vypadá, nic není jak to vypadá. Je to tam…Nebezpečné. Hlídejte si záda."
S těmi slovy otevřel bránu a vpustil mě do temnoty skleníku.
"Budu se za vás modlit," zaslechla jsem ještě, než se za mnou brána zavřela a já zůstala sama, ve skleníku.
Bylo tu šero. Stěny byly téměř celé obrostlé nějakou liánou, jejíž druh jsem v takové tmě nedokázala rozpoznat. Šlapala jsem po jejích navlhlých kořenech, udusaných spoustou noh do stabilního podloží k chůzi. Zabrala jsem za kliku dveří, které se za mnou zavřely. Zamčeno, zdá se. Muž už od brány odešel. Nebo jsem ho už nikde přes zamlžené sklo brány neviděla.
Ozval se ve mně hlásek paniky, že jsem tu zavřená, opuštěná, sama a nemám se jak dostat ven. Snažila jsem se uklidnit. Občas jsem trpěla mírnou klaustrofobií. Východ bude určitě na konci skleníku. Teď musím využít čas, který tu mohu strávit. Vydala jsem se po úzké prorostlé cestě dál a snažila se zapomenout na veškeré pochybnosti, které se mě zmocňovaly už od chvíle, kdy jsem se před skleníkem ocitla.

Netušila jsem, že to bylo na dlouhých čtrnáct dní naposledy, co jsem viděla a na vlastní kůži cítila vnější svět. Kdybych to věděla, lomcovala bych s klikou, vylomila dveře, utekla pryč. Nejlépe sem nikdy nepřijela, roztrhala pozvánku a možná opustila celou univerzitu. Kdybych věděla, co mě tu čeká.
Ale já to nevěděla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 26. června 2014 v 7:30 | Reagovat

Nádhera, opravdu. Nemám tušení, co bych ti měla vytknout. máš úplně úžasné sny, hrozně ti je závidím. Mě se naposledy stálo, že nám na školu nalepili obří nápis "Studenti matematice", takže :-)
Nádherně jsi to podala, je to tajemné, a ačkoliv jsou některá slovní spojení trochu kostrbatá (zkus si celou povídku přečíst nahlas a přijdeš na to), moc se těším na pokračování...

2 Mayline Mayline | Web | 26. června 2014 v 12:35 | Reagovat

Páni, to je dlouhé! :-) Ale je to super..:) Musím teda říct, že nic podobného jsem ještě nečetla...:)

Jinak mne hrozně mrzí, že děláš kontroly Affs, protože já to prostě z principu neuznávám..:(

3 Eliza Eliza | Web | 26. června 2014 v 13:06 | Reagovat

[2]: Já to dělám hlavně proto, že už prostě nevím, kdo je aktivní, kdo není, kdo sem chodí, kdo ne. Tak třeba u tebe vidím, že sem chodíš poměrně často. Taky z toho nejsem nadšená, ale s víc jak dvaceti affs už ten pořádek prostě neudržím :/

A děkuji za chválu :)

[1]: Jak tak na to koukám teď potřetí, tak už něco vidím xD

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 26. června 2014 v 13:29 | Reagovat

Ach, opravdu moc nádherné :-) :-O
Mayline psala že nemá ráda kontroly, ale já Eliz chápu, jde o to že prostě lidi totálně nezajímají jejich affs. Teda některé. Nejde o to zda obíhají každý den ale jde o to jestli vůbec nějakou snahu mají. Nebo aby spon napsali, když nemají čas atd... Proto se Elize nedivím :-)

5 Casion Casion | Web | 26. června 2014 v 20:49 | Reagovat

Začína sa to veľmi zaujímavo, tak dosť napínavo a celkom aj napäto, som zvedavá ako sa ten príbeh vyvinie ďalej :-)

6 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 27. června 2014 v 18:44 | Reagovat

Musím uznat, že se mi to moc líbí a zaujalo mě to :) Nic podobného jsem ještě nečetla a jsem celkem napjatá jak ten příběh bude pokračovat :)
Jen tak dál Elizo x) :D

7 Pítra Pítra | Web | 27. června 2014 v 18:51 | Reagovat

Totálně bombastickej začátek! :O
Máš hodně nápadivý sny co ? :D
Tak napínavý a tajemný začátek jsem ještě u žádné povídky nečetla :O :)
A co ten konec?!? :D To mi nemůžeš udělat!Do další kapitoly nevydržím :DDD
Prostě krása :)

8 Pítra Pítra | Web | 27. června 2014 v 18:52 | Reagovat

Totálně bombastickej začátek!
Máš hodně nápadivý sny co? xD
Tak napínavý a tajemný začátek jsem ještě u žádné povídky nečetla!
A co ten konec?!?xO xD To mi nemůžeš udělat!Do další kapitoly nevydržím xDD
Prostě krása! x)

9 Kay Kay | Web | 27. června 2014 v 19:56 | Reagovat

Vypadá to super, ale... hádám, že je to v Americe/Anglii nebo tak, když se hrdinka jmenuje Malnie Carpetová. A platí stovku? A dvě padesátikoruny? Jako české? To mě docela pobavilo :D

10 Eliza Eliza | Web | 27. června 2014 v 20:37 | Reagovat

[9]: Proto dávám odkaz na anotaci k tomu :D Jinak si jí každý najde. Tam je na to i upozornění, že to může nedávat smysl :D Ale to jméno jsem domýšlela, takže trochu ups xD
Můžeme se třeba tvářit že hlavní postava má anglický původ a studuje v Česku xD

11 Carol1122 Carol1122 | Web | 28. června 2014 v 7:26 | Reagovat

Teda El, já jsem ohromená O_O Tohle byla naprostá bomba, ještě když si uvědomím to, že jsi to měla jako sen. No, je to sice začátek, ale já už bych teď měla naděláno do gatí :-D
Dostala mě ta 100 a taky to s tím brzkým obvyklým příchodem, který se mi zdá, že moc na autorku nesedí :-D  :-P  :-D
Ale jinak fakt moc super - rozhodně pokračuj! ;-)  :-)  :-)  :-)

12 Scriptie Scriptie | Web | 29. června 2014 v 12:03 | Reagovat

Tak tahle povídka je naprosto ÚŽASNÁ!!!! Je to napsaný tak skvěle, že jsem se do toho úplně ponořila a nechtěla, aby to někdy přestalo. Hrozně moc se těším na další kapitolu!!! Prosím, že ji přidáš brzy? :-D

13 Ewiline Ewiline | Web | 29. června 2014 v 21:21 | Reagovat

No wow, to vypadá hustě! :D
ASakra, co se jí stalo?? Dělej El přidej sem další kapitolku!!! :D Momentálně mám extra čtivou náladu!! .( :)

14 Callia Callia | 30. června 2014 v 15:06 | Reagovat

Páni.. Tahle povídka vypadá opravdu hodně zajímavě. Moc moc se těším na další kapitolu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama