Skleník - 3. kapitola

13. srpna 2014 v 11:20 | Eliza |  Skleník

I květiny mohou být zrádné...

3. kapitola
- Co zabilo ty dvě dívky? Co se skrývá v temnotě? A je to skutečně to jediné, s čím Melanie bude muset bojovat, pokud chce ještě někdy spatřit sluneční světlo?
Poněkud kratší kapitola, ale záměrně. Původně jsem ji chtěla spojit ještě s dalším posunem v ději, ale nakonec jsem se rozhodla Melaniino objevování dát samostatně, aby to mělo lepší vyznění. Myslím, že kratší kapitolu uvítáte a pokud ne, tak doufám, že mi ji odpustíte ;) Další bude už zase delší :) Příjemné čtení ;)


V hloubi duše jsem věděla, že je to hloupý nápad. Neskutečně pitomý nápad.

Neměla bych se vracet. Měla bych stále pokračovat kupředu a doufat, že tu najdu něco k jídlu, pití nebo další lidi. Nelibě jsem si uvědomila, že tu dost možná zemřu na dehydrataci dřív, než stačím mrknout. Už nyní jsem se cítila slabá a podvyživená.

U stěny jsem se sunula zpátky k té děsivé díře, kam zašly ty dvě dívky. A odkud už nikdy nevyšly. Podlahou protékaly malé provazce jejich krve a já měla srdce až v krku. Chvílemi jsem se musela zastavit a snažit se dýchat, jinak bych zcela jistě zkolabovala. Cesta, která by měla trvat sotva pár minut mi zabrala půl hodiny.

Proč to vlastně dělám?
Protože musím vědět, co mi tu hrozí. Musím vědět, před čím to utíkám. Na co ještě můžu při cestě narazit. Také jsem jistý podíl viny přikládala mé zvídavé povaze biologa. Morbidně jsem chtěla vědět, co ty dvě zabilo a co se zřejmě pokusí zabít i mě.

Stála jsem před temným otvorem.

Když strčím hlavu dovnitř, něco mi ji může ukousnout. Přiblížila jsem k otvoru ze strany a snažila se zahlédnout nějaký pohyb. Tma uvnitř se však nevyrovnala přítmí, ve kterém jsem se nyní nacházela a já tak viděla velké kulové.

Přisunula jsem se blíž. Do nosu mě poprvé praštil nechutný smrad, ale mimo něj jsem zaslechla tichý, pravidelný dech. Nebo spíš jakési chrčení, které mělo lidský dech vzdálené připomínat. Chvíli jsem ho poslouchala. Neměnilo se.

Sebrala jsem všechnu odvahu, v duchu se rozloučila se životem. Moje tělo jednalo jako ovládané svou vlastní vůlí. Půlkou těla jsem nakoukla dovnitř a chvíli si zvykala na téměř nulové světlo.

To, co jsem spatřila, mě málem přimělo řvát stejně jako včera ty dvě. Řvát a proskočit stěnou skleníku. Moje mysl málem vzala za své.

V kupolovité chýši porostlé liánami a břečťanem ještě hustěji než venku, byl pavouk.
Velikosti dodávky.

Ležel na zemi a nehýbal se, spal. Netuším ani čím oddechoval, viděla jsem jenom jeho chlupaté tělo a nohy, z profilu. Zabíral skoro celý prostor. Na jednu jeho nohu bych dosáhla, kdybych udělala ještě pár kroků.

Alespoň to jsem neudělala.

Stála jsem a zírala na to stvoření. Trvalo mi několik minut, než jsem si všimla, že jeho tělo nejen že zabírá spoustu místa, ale ono je i s okolím spojeno. Šlachouny lián se mu omotávaly kolem zad a kusadel. U některých se mi zdálo, že vedou přímo z jeho, nebo do jeho těla.
Proto nemohl ven. On byl součástí svého okolí.

Když jsem spustila oči z pavouka, všimla jsem si i co se kolem něj v chýši nachází. Udusaná hlína. Lidská hlava. Ruka. Kus nohy. Ve vyhloubenině v zemi se usadila jakási na pohled černá tekutina, kterou jsem odhadovala na kaluž lidské krve.

Části lidských těl byly poházeny všude okolo něj.

Zakázala jsem si podívat se pod své vlastní nohy a radši sledovala ty jeho. Začala bych křičet a probudila bych ho. Pak by se tu třeba moje hlava válela taky.

Věděla jsem všechno, co jsem chtěla vědět, spíš ještě víc, ale nedokázala jsem se přimět k odchodu. Dívala jsem se na pavouka hypnotizovaným pohledem a malá, sebevražedná část mě, jako by ho chtěla probudit. Probudit a nechat ho, ať se ze mě nasytí. Ať mě zabije. Abych už nemusela dále snášet tu nejistotu…

Cukla jsem sebou a zpřetrhala několik lián, které si mi ovinuly kolem rukou.

Ustoupila jsem a překvapeně na ně hleděla. Přísahala bych, že jich tu před mým příchodem tolik nebylo. To je ale hloupá náhoda.

Už jsem na nic nečekala. Byla jsem k smrti vyděšená a cítila jsem, že pokud se nedostanu z dosahu, přijdu o poslední zbytky své příčetnosti. Nebyla jsem daleko, abych se tu zbláznila.

Rychlou chůzí jsem šla pryč, dál do skleníku a dál do jasného nebezpečí.

Protože pokud je tady obří pavouk, u kterého bych ještě před týdnem přísahala, že nemůže existovat, kdo ví, co je dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scriptie Scriptie | Web | 13. srpna 2014 v 21:26 | Reagovat

Ty bláho! Chudák holka, tohle zažívat! Ani nevím, co bych dělala já, kdybych byla na jejím místě.
Ale stejně. Nemám nic proti pavoukům, ale opravdu nemusím ty velké a chlupaté, kord když žerou lidi! Ugh...
Škoda, že je to tak krátké. :-D

2 Callia Callia | 14. srpna 2014 v 13:15 | Reagovat

Hustý! Já bych se asi po....dělala strachy, jelikož mám nehoráznou hrůzu i z malinaktého pavouka. FUJ! Nesnáším tyhle stvoření! :D Jinak to byla skvělá kapitola. :)

3 Jess Jess | Web | 15. srpna 2014 v 11:11 | Reagovat

OMFG!! xD To si děláš srandu?! :D Blééé obří pavouk já bych se posrala strachy! :D
Kapitola byla sice kratší než obvykle, ale byla úžasná a hrozně napínavvá! :) :3

4 Jess Jess | Web | 15. srpna 2014 v 11:11 | Reagovat

OMFG!! xD To si děláš srandu?! :D Blééé obří pavouk já bych se posrala strachy! :D
Kapitola byla sice kratší než obvykle, ale byla úžasná a hrozně napínavvá! :) ;-)

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 21:36 | Reagovat

Tento komentář již píši podruhé, a vážně mě to nebaví :-)
Je to jedna z nejlepších věcí, co jsi kdy napsala. Vážně ti nemám co vytknout.
Dokonce se ti povedlo dobře vystihnout i pocity hrdinky, což je ohromně těžké. Přijde mi, že se asi měla více bát, ale třeba si to v tu chvíli nemusela uvědomovat...
Netrpím nějakou zvláštní arachnofobii, ale na jejím místě bych omdlela...
Vůbec nevadí, že je tato kapitola kratší, v tomto případě právě naopak...

6 Casion Casion | Web | 19. srpna 2014 v 10:53 | Reagovat

Ou, opäť napínavá a nebezpečná kapitola! :-) Ten pavúk, to si robíš srandu, však?? Neznášam pavúky! :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama