11.6. - Co mě těší a štve

11. června 2015 v 22:40 | Eliza |  Co mě těší a štve


Co mě potěšilo:

- Nejlepší spánek? Na školní lavici.
A nejen to. Tento týden celkově, ale hlavně dneska, máme rozvrh úplnou pohodičku. Nic se neděje, nic se nepíše, spousta toho odpadá. Hotový lázně. Člověk dožene spánkový deficit, napíše si To Do listy a může také přemítat, jak moc zanedbává svůj blog (což rozhodně není můj případ, že...vůbec...).

- Četba na septimu
Dnes jsme si zapisovali referáty z literatury na septimu. Jde o to, že v podstatě čteme jeden zápis na zvolenou knihu ze čtenářského deníku nahlas, máme na danou knížku referát. Osobně jsem si zvolila dvě knihy, protože jsem knihomol xD Těžkou hodinu a Fantoma opery. Báseň a...dá se říct, že fantasy? Každopádně se na čtení těším a jsem ráda, že to tentokrát nejsou slinty jako letos Sbohem armádo (neurážím, jen konstatuju, že Hemingway nemusel tolikrát použít v jedné větě slovo miláček).

- Sušené ovoce
Nehledě na to, co se ve vašem životě děje, sušené ovoce je krok správným směrem (trochu se vylučuje s body pod tímto tvrzením, ale věřte mi, že když se moře uklidní, trochu sušených dobrůtek vám prospěje se vyrovnat se ztrátou stabilního zažívání). Pokud nemáte alergii, samozřejmě. Mamka mi donesla jako dobrá víla sušené pomelo. Ňamýýýýýý (tvrdý y je pro tvrďáky).


Co mě naštvalo:

- Zátěžová zkouška zad, alias školní taška
Určitě jsem to už někde psala, ale dneska ráno jsem měla pocit, že mi bágl zlomí páteř. Možná puberťáci sedí blbě a chodí křivě, ale určitě nebudeme my jediní, kdo za to může. Dívám se na tebe, sbírko úloh z matematiky od Jindry Petákové!

- Rozbouřené hladiny žaludečních kyselin
Jo, jsem hrozně nechutná. Žalujte mě. Ale dneska to bylo vážně na draka. Ploužila jsem se po chodbách v bolestech a s touhou zemřít na nejbližším rohu. Školní oběd tomu doopravdy nepomohl. Byla jsem ráda, že žiju, když jsem došla domů. Postel mě znovu ujistila, že náš intimní vztah je pevný jako skála, když mě přijala do své naducané oranžové náruče.

- Zkoušky a moje ukázková (ne)přítomnost
Už jsem asi říkala, že chodím do ZUŠky na zpěv. Ale už jsem se nezmínila, že dneska jsem měla dělat zkoušky. Měla. S žaludkem na vodě, viz. předchozí bod, se zpívá dost špatně, když vás ještě nutí se usmívat a vaše břicho mezitím hraje symfonii lesních rohů, ze které by umřelo menší zvířátko. Potupně jsem rušila svou účast a jsem si stoprocentně jistá, že termín, jež mi dali příští týden, bude se značně tvrdším hodnocením. Trojko, běžím si pro tebe! Navíc, i když se to nezdá, jsem občas docela nervák. Sranda je, že v situacích, kdy chytají nerva všichni ostatní, jsem já klidná. Nemusíte mi říkat, že mám pár rysů budoucího sériového vraha.


Možná se zdá, že dneska je to vyrovnané, ale věřte mi, nehledě na současný optimistický nádech mých tvrzení, že když mě bolelo břicho, tak mi bylo úplně fuk všechno ostatní a z okna jsem vyhlížela zbloudilou kulku, jež by mě vysvobodila s utrpení. Dovedete si to představit :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaisa FireFlie Kaisa FireFlie | Web | 12. června 2015 v 21:28 | Reagovat

Jéje, to s tím batohem znám. On totiž Dějepis na dlani spíše připomíná Dějepis v náruči a podobně... A hrozně se diví, že máme tak těžké tašky, ale pro jistotu si s sebou máme vzít všechno, protože prostě proto. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama