Skleník - 6. kapitola (Part 2)

9. července 2015 v 10:58 | Eliza |  Skleník

I květiny mohou být zrádné...

Pokračování Partu 1 (závěr)


"Spíš za pochodu? Čum na to! Jídlo! My jsme ho fakt našli, no ty vole. Asi nosíš štěstí. Jen to neříkej Hudsonovi, aby si z tebe nevyrobil talismánek," zašklebil se, sundal tričko a vyrobil z něj provizorní vak. Začal do něj plody sázet. Já jich pobrala, co jsem jen mohla a stále tomu nemohla dost dobře uvěřit. Nedokázala jsem se ovšem radovat tak jako Liam, něco mně hlodalo. Něco nebylo v pořádku. Takové ovoce jsem nikdy dřív neviděla. Pravidlem botaniky je, že pokud to neznáte, nejspíš to bude jedovaté.

Cesta zpátky k našemu táboru byla namáhavější, ale Liamovi se to tak rozhodně nezdálo. I přes minimum energie dokázal skoro běžet.

Když jsem se dobelhala k jezírku, Wyatt s Reese už plody studovali. Wyatt vypadal zadumaně, otáčel ovoce v prstech.
Reese se podle mě jen snažila ovládnout, aby ho nesnědla. Už jsem si všimla, že ona nemá dost sebekontroly. Nedivila bych se, kdyby zásoby tak rychle zmizely kvůli ní.

"Tak co?" šťouchnul Liam do Wyatta. Nemohl se dočkat pochvaly za svůj objev. Oproti němu jsem vypadala skromně a nezištně. Čemuž by se jistě moji kamarádi z vnějšího světa dost podivili. A co teprve moje sestra.

"Nikdy jsem to neviděl. Ale ruku na srdce, co nám zbývá? Buď je sníme a zariskujeme s účinkem, nebo zemřeme za pár dní hlady. Šance, že najdeme další jídlo, je mizivá," zavrtěl Wyatt hlavou. Reese mu kýváním dávala za pravdu, ale její oči, zafixované na jídlo, prozrazovaly, že vůbec nevnímá, co se kolem děje.

"Reese," oslovila jsem ji, když už se mi zdálo, že to nezvládá. Jen ke mně cukla pohledem. V tu chvíli bych přísahala, že nevidím člověka. Vidím zvíře.

"Tak fajn. Kdo to chce sežrat jako první?" nadhodil jeden z těch, které jsem neznala jménem. Štíhlý, světlovlasý muž, ne víc než čtyřicetiletý. Spíš mladší. Na tváři měl ohromnou modřinu, takže bych hádala, že se během té hádky v kopuli porval. Jiné zranění jsem na něm neviděla. Možná vyváznul, stejně jako já. Nebo někoho ztratil.

"Mohl bys ty, Alane. Celou dobu jsi držkoval, jak nikam nechceš," zavrčel na muže Hudson a sám chytnul jeden plod.
Pohazoval si s ním chvíli v ruce.

A pak ho podal mě.

"Máš štígro, holka, třeba ho budeš mít i s tímhle," řekl prostě. Plod byl tmavě modrý, skoro fialový, a když jsem ho zmáčkla, byl docela měkký. Vším připomínal broskvi. Při tom pomyšlení se mi sbíhaly sliny. A tak jsem kousla.

Do pusy se mi vylila sladká, možná až trochu moc sladká, šťáva. Jindy bych ovoce docela s klidem odložila, ale hlad, jaký jsem měla, se jen vystupňoval, když žaludek začul možnost potravy. Kousala jsem, polykala a bylo mi jedno, jestli u toho vypadám jako prase. Podle zvuků okolo se do jídla pustili i ostatní.

Aspoň neumřu sama, napadlo mě. Spousta lidí z toho má strach, ne?

Liam nasměroval další výpravu, aby přinesla zbytek ovoce, a my ostatní jsme plody zapíjeli vodou z jezírka. Možná si myslíte, že ke štěstí potřebujete dům, peníze a skvělou práci, ale v tu chvíli pro mě bylo absolutní spokojeností jen to, že můžu pít a jíst. Z následků si budu dělat hlavu potom.

Měla jsem si jí asi dělat dřív. Sotva jsem spořádala třetí plod, začala se mi povážlivě točit hlava. Nedokázala jsem přemýšlet, hýbat se. Nevnímala jsem, jestli je někdo vedle mě, nade mnou. Svět se rozmazával, kroutil a barvil do odstínů duhy. Najednou jsem měla čelo položené na studené hlíně, aniž bych si uvědomovala, že jsem se do takové pozice dostala. Odkutálela jsem se o kousek dál a pak mou mysl přemohlo delirium.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jess Jess | 9. července 2015 v 13:40 | Reagovat

Omg :D Elizo! Jako vážně?! :D Prosím tě řekni mi že nezemře! Nemůže zemřít! :( To podělaný ovoce;( Jak jsi to mohla tak useknout?! :-(  O_O To mi zaplatíš :-D Neee, kapitola byla úžasná jako předchozí i když teda ten konec jsi vážně přehnala, nebudu z toho moct spát :-D

2 Eliza Eliza | Web | 9. července 2015 v 13:54 | Reagovat

[1]: Jeeej, já jsem tak ráda, že to někdo čte xD A přidám další co nejdřív :D Hlavně mě nezabíjej xD
Děkuju moc za přečtení i chválu, obrovsky si toho vážím :)

3 Jess Jess | 10. července 2015 v 8:35 | Reagovat

No to je snad jasný ne?:D Kdo by něco tak úžasného nečetl?! -_-
Bych ti radila! :D *nechci aby to vyznělo nějak divně xD ^^* Neboj :D Zatím jsi vykrytá xD
Já děkuju:3 Hrozně jsem se na tu povídku těšila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama