Všem milým lidem

17. října 2015 v 11:50 | Eliza |  Jednorázovky na téma...
Tak, dlouho tu už nebyla nějaká ta jednorázovka (ona tu už dlouho nebyla žádná povídka, ale...), takže tu jednu máte ;) Opět na určité téma, které bylo zadáno, ale tentokrát jsem se vydlábla na to brát to vážně xD Berte to spíš jako fór, snad se u toho třeba zasmějete a rozjasní vám to dopoledne, byla bych moc ráda :) Nejraději vám zlepšuju náladu a dělám radost. Snad se mi to povede :)
Jinak, aktivita. Mizerná, vím. Tenhle týden byl na dvě věci, a ono to moc nevypadá, že se to zlepší. Jeden článek týdně je ostuda, ale nezapomínám na vás!

Téma povídky: Nezvaný host
- To, že je nemáme rádi neznamená, že oni nemají city! Pravdivý (no, jak nejvíc to jde) dopis všem milým lidem.


Milí lidé,

Miluju léto.
Prosluněné pláže, sladké pití a především lidi.
Miluju lidi.
Spoustu lidí na jednom místě, nejlépe. To je pastva pro oči. Světlí, tmaví, růžoví, všichni jsou tak krásní a plní výživné krve. Všechny vás mám rád.
Rád si na vás sedám a chvíli s vámi cestuji. Rád se posadím lidem na batohy a pozoruji okolí. Létat je totiž občas hrozně únavné. Pořád nahoru a dolů, kdo by o to stál.
Někdy se rád vozím i na vašich ochlupených malých koních, co legračně řehtají. A mají rádi vodu. Tu já rád mám, což o to, ale radši se na ní jenom dívám zdálky. Chlupatí koně nejsou moc spolehliví. Občas mě sní. Nerad bývám sněden.
Ale tohle léto jsem se svými kamarády vyrazil na dovolenou do Chorvatska a něco mě napadlo.
Seděl jsem si takhle na paraplíčku jednoho růžového drinku, vyhříval se na poledním slunci a nějaký člověk se po mě ohnal. Děláte to, mimochodem, často.
Ale musel jsem se v tu chvíli zamyslet.
Je to ve vás, nebo ve mně?
Když jsem se svěřil svým přátelům, hovadu a mouše, mávli nad tím křídlem. Prý nás lidi mají ve skutečnosti rádi, ale neví, jak to dát najevo. Nenaučili jsme se prý spolu žít.
Mě to ale trápilo. Chtěl jsem s vámi žít v míru.
A tak jsem podnikl misi.
Místo abych krev bral, jsem ji vracel. Místo abych pití upíjel, pracně jsem nanášel kapky, které jsem sesbíral, zpátky. Společnost jsem vám v noci dělal, hlídal jsem okno, aby jím nikdo nemohl vejít. Létal jsem vám v horkých dnech nad obličejem a snažil se vás zchladit.
Ale nic nepomohlo.
Byl jsem vážně nešťastný. Seděl jsem na jedné kočce a blechy mě utěšovaly. Tak to prostě na světě chodí, říkaly. Nic na tom nemůžu změnit.
Tehdy jsem si uvědomil, co jsem. Jsem komár. Jsem nezvaný host. Lidé mě nechtějí. Ať dělám, co dělám, nikdy nebudu dost dobrý.
A tak jsem se stal monstrem.
Měl jsem křídla od lidské krve a seděl jsem na noze nějakého hnědého chlapce. Stala se ze mě zrůda. Oči jsem měl podlité hrůzou z toho, co jsem provedl.
Píši vám tento krátký dopis, protože chci, abyste věděli, co s námi vaše odmítání dělá. Nyní už jsem v pořádku a léčím svou závislost na lidské krvi, ale být nezvaným hostem není pěkné a venku je ještě stále mnoho komárů a hmyzu, který potřebuje vaši pomoc.
Přijměte naši lásku. Předejděte tak krveprolévání.

S tou nejkrvavější úctou (…ještě pořád se léčím, pardon)

Pan Komár (Z Komárna, 666)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 17. října 2015 v 21:40 | Reagovat

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to o komárovi, ale účel to splnilo - rozesmálo mě to, opravdu. Jenže když máš fobii z bodavého hmyzu, moc soucitu s ním nemáš...

2 Mischelle Mischelle | Web | 18. října 2015 v 15:52 | Reagovat

Úžasné a vtipné :)

3 Abigail Abigail | 18. října 2015 v 22:26 | Reagovat

Vtipné, ale úžasné =) Trošku je i toho komára líto

4 Eliz Eliz | Web | 20. října 2015 v 21:18 | Reagovat

Toto každopádně nemá chybu, úžasné! :)

5 Camilla Říhová Camilla Říhová | Web | 20. října 2015 v 22:40 | Reagovat

"ještě pořád se léčím, pardon" - Tak to mě dostalo nejvíc :)
Mě by tedy na téma Nezvaný host tohle nenapadlo, jako vážně dobrý! :)
Jen tak dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama