Zpověď fanouška Hunger Games

14. prosince 2015 v 21:22 | Eliza |  Zápisky

Hunger Games.
Kdo z vás o těchto dystopických knížkách a filmech neslyšel, ten nejspíš žil zalezlý pod balvanem, protože s masovým úspěchem se jim takřka nešlo vyhnout. I jako skalnímu fanouškovi mi to začínalo chvílemi vadit, protože (nevím jak vy) jakmile někdo začne šíleně propagovat něco, co mám ráda, přijde mi, jako by myšlenka dané věci ztrácela na hodnotě. Ze spousty věcí se díky masovému úspěchu stala povrchní záležitost i přesto, že měly skutečně lidem co říct.
Ale o tom teď mluvit nebudeme.
Chci se podívat na Hunger Games z hlediska fanouška a z hlediska konce jedné éry.



Pamatuju si ještě teď, jak mi táta řekl, že spolu půjdeme den po premiéře na první díl H
unger Games. Byla jsem hrozně nadšená, už tehdy pro mě knihy i film hodně znamenaly. Nikdy jsem nedokázala přesně říct, čím si mě to tak získalo. Musím říct, že je to jedna z mála sérií, kde mám skutečně ráda hlavní postavu. Katniss mi byla a je sympatická, je to jiná hrdinka, než na jakou je člověk zvyklý.


A tak jsem zůstala HG věrná po celou dobu. Přečetla jsem všechny knihy tak třikrát, filmy jsem viděla co nejdříve po tom, co šly do kin. Nespočítám, kolikrát jsem o nich žvanila. Stejně tak jsem se přidala na RPG o Hunger Games, na kterém jsem do dnes (RPG je de facto podstatnou částí mého života obecně). Tenhle fenomén mě provázel po všech směrech životem už od těch čtrnácti let, kdy jsem sérii objevila. Jestli mě štvou ignoranti, co se o HG zajímají jen proto, že je to cool a že "Joshík Hutcherson je moooocinky cute"? Děkuji za optání. Ano, otvírá se mi z toho kudla v kapse.

Kdyby HG neměly co lidem říct, kdyby v sobě neměly ten prvek, který donutí člověka přemýšlet, nikdo by se o ně zprvu ani nezačal zajímat. Nemluvím tu o typickém poselství "pokud to tak půjde dál a zničíme si planetu, takhle to dopadne". Mluvím tu o lidské odvaze, o skutečné studii, abych tak řekla, traumatizovaného člověka. O tom, že antihrdinové jsou daleko častější než hrdinové, co se bez bázně vrhají do boje. I Katniss pochybovala, byla zlomená a častokrát jednala zbrkle. Ale je to také o tom, že ať se snažíte sebevíc, některé boje prostě vyhrát nemůžete. A to je v pořádku, protože padáme proto, abychom se mohli zase zvednout (ano, ve článku o HG cituju Batmana).

Mohla bych do nekonečna povídat o tom, co všechno v sérii se odráží v reálném životě, že ani nevíte jak. Díky tomu, že Hunger Games "žiju" prostřednictvím RPG hry to možná cítím ještě silněji, ale pokud bych měla označit nějakou sérii za přelomovou v mém životě, tak právě tuto. Donutilo mě to skutečně cítit, vžít se do té situace. Jaké by to bylo v aréně být? Mít žízeň, na každém kroku kamery a vědět, že to místo opustím v rakvi, nebo jako vrah. Vědět, že i když vyhraju, do konce života nebudu mít klid. Díky jednomu papírku život definitivně skončí a je jedno, jestli obrazně nebo doslova. Zatím jiná kniha se mnou neudělala to samé.

No a teď je to tady. Poslední film byl uveden do kin. Samozřejmě se jedná i o dalším pokračování, ale přiznejme si, uvidíme to rádi, ale je to hlavně stroj na peníze. Nicméně, filmovým HG odzvonilo, knižním už dávno. Pro mě to znamené konec jedné éry, minimálně co se týče čekání na další filmy, ale také úspěšné zakončení dystopie, která umožnila dalším vzniknout a objevit se na plátnech. Hunger Games přimo či nepřímo podpořily a oživily dystopickou literaturu a já bláhově doufám, že možná, za nějakých pár desítek let, by se třeba mohly stát klasikou (aby je nikdo nečetl a dělaly se na ně referáty do školy).

Tímhle článkem chci udělat pomyslnou tečku za sérií. Neznamená to, že nebudu pořádat filmové maratony, nebo že si knihy nepřečtu ještě tak 30x. Tenhle příběh se se mnou potáhne do konce života. Je možná odvážně to říct, ale příběhy, co čteme v dětství, nás ovlivní často i do budoucnosti a já nevěřím, že skoro čtyři roky mého života s Hunger Games by kdy mohly být jen tak zapomenuty. Plánuju si udělat i tetování, ale o tom možná jindy.

Zkrátka a dobře, pokud jste i vy fanoušky, určitě jste se alespoň trochu poznali. Projednou souhlasím s castem filmů: nejsem Team Peeta nebo Gale, jsem jednoduše Team Katniss a Team Hunger Games. Snad bude tenhle příběh žít už napořád, protože some stories stay with us forever.
A Hunger Games jsou přesně takovým příběhem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 19. prosince 2015 v 13:54 | Reagovat

Tenhle článek je prostě úžasný a vystihuje celkem i to, co si myslím o HG já. Nelíbí se mi jak to celé bylo zveličeno, ale najdou se i lidé ve kterých to něco zanechá, tím chci říct, že u mě to nebyla povrchní záležitost nebo prostě následování toho, že se to proslavilo. Dokonce jsem nedokoukala všechny filmy. Takže, napsala si to úžasně. Díky, že jsem si to mola přečíst =)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 16:11 | Reagovat

Já nevím, jestli si toto chci přečíst, cítím se rozpolcená z různých názorů. Ale když říkáš zrovna ty, že je to dobré, asi to přece jen zkusím. Tak či taak, je to nádherný článek, plný citu,  jde poznat,  že se ti to vrylo hluboko pod kůži.

3 Evolet Evolet | Web | 13. března 2016 v 23:39 | Reagovat

Vsadím se, že můj komentář tady bude 100 let a Hunger games už se stanou klasikou, než si ho přečteš,  ale stejně sem tu jednu větu napíšu: Vždycky jsem hrdá,  když vidím někoho dobře mluvit o RPG.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama