Ztraceni v mlze

22. ledna 2016 v 15:44 | Eliza
Ona a on, bloudí životem bez cíle a v mlze se ztrácí.

Double-drabble (2x100 slov) na takové pochmurn, abstraktní téma. Líbila se mi ta představa, mám hrozně ráda lesy v mlze a celkově takové pošmourné, horské počastí probouzí moji múzu. Tak proč to nevyužít?
Mám z té povídky trochu pocit, jako by to byla báseň napsaná ve větách. Stvořila jsem ji už před nějakou dobou, ještě před Vánoci, ale až teď jsem si na ni vzpomněla.
Napadlo mě s podobným prostředím napsat i kapitolovou povídku, v budoucnu. Co myslíte?



Ztraceni v mlze

Seděla sama na mostě.
Ne proto, že by snad chtěla vyzkoušet, jak vysoko skutečně ční nad řekou. Bylo to zkrátka její oblíbené místo.
Chodívala tam, když se cítila obzvlášť sama.
Zaujatě hleděla do dálky, do míst, kde se řeka stáčela, až už za vysokými jedlemi vůbec nebyla vidět. Plynula tiše, bylo to skoro podivné. Nikdy nezaslechla ani šplouchnutí. Občas, když měla štěstí, spatřila z lesíku vykukovat srny.

Viděl ji, jak sedí na mostě.
Byla krásná, oříškově hnědé vlasy jí vlály v lehkém podzimním větru. Na sobě měla jen blůzku, určitě jí bylo chladno.
Popošel k ní. Váhal, nechtěl ji vystrašit a tak si nakonec, ve vší tichosti, sedl vedle ní.
To bylo nejblíže, co se u ní kdy ocitl.

Ani jeden z nich nic neříkal.
Jen tam tak seděli, dívali se před sebe. Viděli tolik odlišných věcí.
Položil jí svou velkou, teplou ruku, na její drobnou prokřehlou.
Neodtáhla se.
Po chvilce ho za ní opatrně, váhavě chytila a zadívala se mu do tváře. Usmála se, smutně. I on. Nenápadně se k němu posunula.
A tak tam spočívali, ztraceni v podzimní mlze a přemýšleli, jak vůbec mohli žít v tomhle chladném světě bez mlčenlivé přítomnosti toho druhého.

Až nakonec zmizeli docela.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Říhová Camilla Říhová | Web | 23. ledna 2016 v 9:11 | Reagovat

Wow, ty  máš opravdu skvělé nápady a talent! :)
Mám ráda když někdo píše "kapitolovky", vždycky jak ty kapitoly skončí v nejlepším a lidé jsou víc napnutí :)
Ale řekla bych, že když si tohle vydala jako "jednorázovku", myslím, že by to tak mělo zůstat :)
Nejdřív bych dopsala povídku...třeba Autobus, na kterou asi hodně lidí čeká? :) A pak bych vymýšlela a psala další :) Každopádně povídky s horskou atmosférou a mlhou... jen v budoucnu do toho! :)

2 Casion Casion | Web | 23. ledna 2016 v 10:21 | Reagovat

Krásne, melanchólia s náznakom romantiky, to sa mi veľmi páči :-) Pokojne z toho mohol byť aj jednorázový príbeh, ale v takomto menšom formáte sa mi to asi páči viac, nie je tu nič zbytočné a navyše, len tá pravá podstata :-)

3 Eliza Eliza | Web | 23. ledna 2016 v 12:56 | Reagovat

[1]: Určitě máš pravdu v tom, že bych nejdřív měla dopsat, co mám rozepsáno :D Já jsem v tomhle děsná, jakmile si pevně neřeknu, že do tehdy to bude, tak nemám šanci. Na obou rozepsaných povídkách už se pracuje, snad kapitoly dopíšu co nejdříve :)

4 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 13:41 | Reagovat

Jééj je to moc krásny príbeh, normálne som si to všetko predstavila a veľmi ma to zaujalo. Je to síce krátke ale je v tom obsiahnuté všetko, čo v tom byť malo, takže uznávam, že je to krásne a dokonalé ;)
A súhlasím s camillou, aj ja čakám na AUtobus ;)

5 Lucienne Lucienne | Web | 22. června 2016 v 18:51 | Reagovat

Bože můj, to je překrásné. Úplně se mě dotkla ta atmosféra, já tohle tiché nevyřčeno mám strašně ráda. Úplně jsi mi zabrnkala na city, až jsem dostala chuť psát.
Moc se mi to líbilo a rozepsat to do povídky, jakékoli, by dle mého názoru bylo super. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama