Hodného nepálí

30. května 2016 v 17:10 | Eliza |  Jednorázovky na téma...
Po dost dlouhé dobře je tu další článek. Omlouvám se za neaktivitu i neobíhání, ale opravdu, OPRAVDU to teď nestíhám. Nemám ani moc co recenzovat, vzhledem k tomu, že nestíhám číst a pokračování povídek je v nedohlednu, protože mám rozepsanou ještě fanfiction na Wattpadu...Ugh. Je toho moc lidi, už potřebuju volno. Sice nesnáším vedro, ale hergot, klidně si budu pařit ve třicítkách, když už se nebudu muset ani podívat na ty stupidní učebnice.
Alespoň vám se dám takhle jednu další jednorázovku, ty poslední dvě budou o Titaniku a o Sherlockovi, tak pokud je to fuj téma, tak si řekněte (stejně je sem dám :))) ). Užívejte ;)

Téma povídky: Oheň

- Plameny se dají použít na ledacos. Vaření, romantickou atmosféru pří svíčkách, ale když jste, stejně jako Abby, samotná ženská ve světě plným zrůd, hodí se vám jen k jednomu účelu: zabít.



Procházela jsem ztichlým městem.
Někdo by možná řekl opuštěným, ale já dobře věděla, že nejsem sama. Na každém kroku jsem mohla narazit na jednoho z nich.
Byla jsem sama, tedy, mimo ně. Stačilo, když počkám a nějaký to zkusí. Mají hlad, nebudou chtít riskovat, ale tep a vůně mojí krve a masa je nakonec donutí vylézt. Jako když máváte psovi před nosem kotletkou.
Ale já byla připravená.
V pravé ruce jsem třímala upravený ruční plamenomet.
Jako dítě mě neměli moc rádi, když jsem excelovala ve fyzice a chemii. Teď se mi to setsakra hodilo. A ti, co mě řezali jako žito? Možná dneska budu opékat právě je.
Zaslechla jsem šelest po mé levé ruce.
Neotočila jsem se, ještě ne. Ale neubránila jsem se krátkému, hořkosladkému úsměvu. Myslí si, že na mě má, chudáček. Tím, co mám v ruce, ho ofrituju jako přeschlou hranolku. Možná bude i tak křupat.
Ale nebyla to zombie, jak jsem původně čekala.
Byl to ten rychlejší. Někdo by možná řekl upír, ale půlku hlavy měl pryč a tesáky mu dosahovaly do půlky brady. Spíš připomínal šavlozubého tygra, ale ani v nejhorším snu jsem neměla chuť ho pomazlit.
Už začínal vrčet. Sliny stříkaly skoro až ke mně. Fuj.
Hygiena především, ne?
Pokropila jsem ho ohněm. Nutno říct, hoří dobře. Okamžitě sebou sekl na zem a začal se kutálet, jako by mu to mohlo nějak pomoct. Kvičel sice vskutku dojemně, ale ještě jsem mu přidala. Naplnil mě pocit moci a vítězství. Abby vs. příšery: 1:0.
Ovšem nepředpokládala jsem, že se jich vyrojí dalších deset. Sakra.
Na tohle jsem moc připravená nebyla. Většinou chodí po jednom, po dvou. Jsou to samotáři, což je ve světě, kde jich je víc než lidí, docela legrační. Ale co na tom. Lidi byli taky dost divní, než jim pod ruku přišly všechny možný sračky na vylepšení ksichtu a těla, co je s velkou parádou uvedli na trh. Myslím, že paní Davidsonová, co do sebe ty injekce práskala jednu po druhé, nepředpokládala, že se její pleť za dva měsíce změní v popelavě šedou. A že mi sní psa.
No, zpátky do reality. Já se bez boje nevzdám.
Zabili mi rodiče, snoubence a sakra, před týdnem i šestiletou dceru. Do pekla s nimi, pochcípaj tu všichni. Budu idiot, ale odvážnej idiot.
"Tak co hoši, uděláme si barbecue?"
Tentokrát jsem na nic nečekala a vydala se jim naproti. Zaútočila jsem na ně plamenometem už když se přiblížili na dostřel. Máchala jsem s ním jako divá, všude kolem mě plameny. Oheň byl mým spojencem už od začátku a nebyl důvod se ho teď bát. Toho, že mě sežerou nebo promění, jsem se bála podstatně víc, než že mi nějaký plamínek upálí ohon. Nový sestřih by se šiknul, ale pokud můžu hádat, svojí kadeřnici jsem asi před měsícem srazila autem z útesu.
Jiskry kolem mě tančily čaču. Sledovala jsem, jak kosí ty zrůdy k zemi. Taky mi hořel rukáv od bundy a myslím, že kus vlasů byl skutečně pryč, ale co. Jak se kolem mě kupil kruh mrtvol, zvedaly se zároveň ohnivé pochodně. Bála bych se sama sebe, jak jsem tam tak stála v ohnivém kruhu, zatímco poslední těla sebou přestávala škubat ve snaze přežít.
"Všechny vás zabiju, svině hnusný!" zařvala jsem do ticha a máchla plamenometem v bojovném gestu. Plameny zřejmě chtěly krotit moje vášně, protože vzplál i druhý rukáv. Sakra.
Po chvilce se mi podařilo tím mým démonickým kroužkem nějak proskočit. V rychlosti jsem se uhasila, nedbala na lehkou vůni pečeného masa, a vydala jsem se dál.
Jsem bývalá matka, dcera i snoubenka. Všichni, co znám, jsou pod drnem nebo zrůdy. Ale do hajzlu, dokud mám šanci celý svět podpálit, tak to ještě není tak zlý.
Možná jsem se měla zmínit, že mě třikrát zatkli za žhářství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama