Já, pisálek #6 - Básně

10. října 2016 v 18:17 | Eliza |  Projekty

6) Básně
- Co básně? Napsala jsi někdy nějakou?
- Jak jsi se dostala k básnění?
- Psala jsi dřív poezii nebo prózu?
- Baví tě více poezie nebo próza?
- Porovnej kvalitu své poezie a prózy, co ti jde lépe?
- O čem tvé básně většinou jsou? Zabýváš se pozitivními nebo depresivními tématy?


- *Zadívá se na celou kategorii Básně na blogu* Ne, nikdy jsem žádnou nenapsala.

- Nejspíš se mi zdálo, že se pár slov hezky rýmuje, napsala jsem čtyři řádky, pak jich bylo osm a takhle to jelo dál. I když je možné, že to všechno spíš začalo nějakou školní prací, recitační soutěží nebo něčím podobným. Vlastně si pamatuju první básničku, která mě kdy v životě oslovila. Recitoval ji můj spolužák právě na recitační soutěži na ZŠ, Kraji s mateřídouškou od Františka Hrubína (je to okopírování z PDFka, oceňte tu úmornou snahu :D).



Nepamatuju si, že bych si někdy v minulosti vykasala rukávy, zasedla k pergamenu a s brkem v ruce prohlásila: "Tak, a teď budu básnit!"
To dělám až teď.

- Nevím, jestli se dá školková rýmovačka považovat za poezii, ale budiž.

- Jak kdy. Záleží na náladě. S prózou je člověk déle, více si s ní vyhraje, má víc prostoru pro seberealizaci, pokud tedy nepíše XY stránkový veršovaný epos (což samozřejmě všichni děláme po večerech, že jo). Na druhou stranu, poezie je dobrá, pokud se potřebuju rychle z něčeho vypsat, nebo mám pocit, který chci zhmotnit v několika řádcích. Řekla bych, že prózu upřednostňuji, když chci psát příběh, když chci fantazii a poezii zase tehdy, když chci získat nějaký odstup od reality nebo mám lyrickou náladu.

- Každé je úplně jiné, nedá se to moc porovnat. Někdy dokážu vyplivnout báseň dlouhou jak týden za 10 minut, jindy si nevzpomenu na dvě rýmující se slova a s povídkami to samé. S nožem pod krkem bych řekla, že mi básně jdou lépe, protože je napíšu rychleji a tím pádem jich produkuji více, ale to o kvalitě nemusí nic vypovídat. Ještě nejsem literární teoretik. Ještě ne. To možná teprve přijde.

- Já ani nevím, jestli jsem někdy napsala nějakou pozitivní básničku. Určitě jsem se pokusila, ale co začalo rozkvetlou loukou a svítícím sluníčkem určitě nakonec skončilo genocidou, jak se znám. Bohužel mi jde všeobecně lépe psaní neveselých témat, v poezii i próze. Možná je to námět ke konzultaci s psychologem, možná umělecké přesvědčení...Eh, spíš to první co. No jo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wek Wek | Web | 16. října 2016 v 14:05 | Reagovat

Možná se mi to jenom zdá, ale v básničce se hodně opakují slova. Ne, že by to byla autorova chyba, ale prostě je to zajímavé až divné :D Ovšem líbí se mi, jak to navazuje a svojí jednoduchostí i očaruje :)

2 Abigail Abigail | Web | 18. října 2016 v 9:56 | Reagovat

Pěkný článek. Já snad psala jen nějaké pokusy o basničky a i tak jsem s tím přestala, z doměním, že mi to nejde a stojí to za prd =)

3 Wafer Wafer | 22. října 2016 v 21:35 | Reagovat

Já básničky psala, když mi bylo asi 10, ale po nějaké chvíli jsem toho nechala, protože to byly strašné blbosti. :D Víc mi vyhovuje psaní povídek.

4 Angela QuickBow Angela QuickBow | E-mail | Web | 23. října 2016 v 12:25 | Reagovat

Ja som básničku napísala iba jednu. Dávno pradávno. Inak ma to nejak moc neinšpiruje. Áno, samozrejme, že diela druhých sú niektoré veľmi inšpirujúce a majú mi čo povedať, nehovorím, že sa mi poézia nepáči. Iba mám radšej klasickú prózu, v ktorej sa môžem stratiť.. nie báseň, ktorá ma rozplače. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama